Brzká odveta
HC Vítkovice Steel - Mountfield HK, a.s. 1 : 3 (0 : 1) (1 : 1) (0 : 1)
Byla to předehrávka 7.utkání ELMD, které se mělo původně odehrát 2.1.2016. Hrát po Silvestrovských oslavách není moc vhodné, tak jsme požádali o přeložení zápasu na 3.11.2015.
Kolem tohoto zápasu se strhla v odborných kuloárech ostrá diskuze, která byla mnohem živější, než bývá obvyklé. Abych to nějak zesumíroval, bylo v podstatě řečeno sponzory, že jsme hráli strašně a podívaná byla úděsná. Nějak bych chtěl tento zápas nahodit do optimističtější formy, protože já osobně jsem ho tak negativně neviděl. Pro mě byl zatím hokejově nejtragičtější zápas v Šumperku, přesto že jsme tam vyhráli. Takže v klidu mohu říct, že tentokrát to žádný „Šumperk“ určitě nebyl. Hráli jsme s týmem, který patří k top špičce v republice. Hradec hrál výborně a zcela zaslouženě vyhrál.
Nechodím do kabiny hráčů, když mají předzápasovou rozmluvu s trenérem. Byl jsem v ní pouze jednou a to shodou okolností právě při utkání s Hradcem Králové, jak jsme s nimi hráli v letní přípravě. Tam bylo řečeno trenérem to, co se mi zdálo, že se teď nedodržuje. Už jsme to psal v předchozích článcích. Trenér říká: „Nechci po vás aby jste dělali věci správně, ale stoprocentně vyžaduji, aby jste dělali věci správné.“ Myslím si, že to byla alfa a omega našeho neúspěchu. Nedělali jsme věci správné. Ne že bychom v jiných zápasech dělali jen správné věci, ale vždy záleží na míře těchto chyb a samozřejmě na kvalitě soupeře. Dobře víme, že Hradec je soupeř kvalit nejvyšších, takže i věci správné musí být stoprocentní. Navíc věci co se mají dělat správně, nám moc nevycházely. Celou dobu jsme mněl pocit, že nás puk nemá rád. Pořád nějak odskakoval a přeskakoval, na našich hokejkách nemohl najít klidu. Takže tady jsem já viděl důvod prohry, ale žádnou hokejovou tragédii „alá Šumperk“ jsem rozhodně nezaznamenal.
Vy diváci máte celkem dost velkou výhodu, protože vidíte hokej v zcela jiném zorném poli, než jde vidět od střídačky. Taky nemůžete vědět, jaké příkazy jednotliví hráči od kouče dostávají. V některých případech odsuzujete důsledek nějaké nevydařené akce, ale trenéři většinou hráčům vytýkají její příčinu.
Poslední bod, který v úvodu zmíním je bakalář Šutara, který tento zápas pískal i když nebyl uvedený v oficiálním zápise. Tady bych poprosil, ať netvrdíte něco, co jsem nikdy neřekl. Ani jednou jsem nenapsal, ani neříkal, že rozhodčí Šutara ovlivnil výsledkově zápas. Já pouze tvrdím, že neumí pískat, nemá cit pro hru a je nebezpečný pro hráče samotné. Všechny, ním pískané zápasy, pokud jsme je prohráli, jsme si prohráli sami. Tento zápas nevyjímaje.
Začala první třetina. Ve třetí minutě jsme byli vyloučeni za hákování a byl to zcela zbytečný útočný faul. Do té doby se hrál poměrně vyrovnaný hokej. Hokej s poměrně vysokou nálepkou kvality. Oslabení jsme zvládli. V 6 minutě prohráváme 0:1. I přes upozornění trenéra jsme opět neudělali věci správné. Hned po obdržené brance je poprvé vyloučený i náš soupeř za podkopnutí. Za půl minuty budeme hrát přesilovou hru 5 na 3 hráče v poli, protože Hradec fauluje podražením. Máme velkou šanci srovnat vývoj utkání. Snažíme se, seč nám síly stačí, ale kýženého gólu se nemůžeme dočkat a celá přesilovka končí. Hraje se v plném počtu hráčů na obou stranách. Toto trvá jen půl minuty. Na trestnou lavici putuje náš hráč za hákování. Lvi svou přesilovou hru nedohrávají až do úplného dvouminutového konce. Jsou vyloučeni za hákování a síly na ledě se srovnávají. Následuje naše krátká hra v přesilovce a ve 14 minutě jsou oba celky na ledě kompletní. Máme více ze hry, ale srovnávací branka je v nedohlednu. První třetina končí stavem 0:1. Poměr střel 11:3!!!.
Druhou třetinu zahajujeme na jedničku. Ve 22 minutě srovnáváme na 1:1. Naše radost netrvala ovšem dlouho. Vlastně necelé tři minuty, protože ve 25 minutě znovu prohráváme 1:2. Pořád se hrál pohledný hokej, bylo se na co koukat. Střel na bránu bylo sice málo, protože se větší část zápasu odehrávala ve střední části kluziště. Ve 34 minutě nám byla nabídnuta výhoda přesilové hry. To byla velká šance na srovnání utkání. Tuto šanci jsme opět nevyužili. Druhá třetina skončila výsledkem 1:2. Poměr střel 7:5.
Do třetí třetiny jsme nastoupili v poměrně dost pozměněné sestavě. Je pravda, že se v sestavě rotovalo i ve třetině druhé, ale změny, které proběhly ve druhé části, asi nebyly moc ku prospěchu věci. Pořád se hrál vyrovnaný, bruslící hokej. Ze všech sil jsme se snažili přitáhnout vítězství na svou stranu. Ve 44 minutě, ale odskakuje Hradec na rozdíl dvou branek a vede 1:3. Ve 49 minutě je soupeř vyloučený na dvě minuty za faul kolenem. Dle mého názoru to faul nebyl. Jenže to pískal pán Šutara a ten zásadně píská něco jiného, než se odehrává na ledě. Je zajímavé, že se mu hlavně nedaří ve třetích třetinách. Opět tam bylo puštěno plno faulů na té či oné straně a jeho píšťalka byla prostě němá. Samozřejmě, že pocity křivdy vyvolávají dusnou atmosféru na ledě a ta i v tomto případě houstla. Takže hrajeme přesilovou hru a snažíme se dát kontaktní gól. To se nám ale nepovedlo. Stále prohráváme 1:3. Hradec je v plném počtu a hned jsme vyloučeni pro změnu zase my. To bylo opět brilantní posouzení herní situace hlavním rozhodčím. Náš rozehrávající bek byl evidentně bráněn ve hře, toto jako faul posouzeno nebylo. Až když chytl hákující hokejku soupeři a odhodil ji ze svého těla, tak se ozvala píšťalka a byli jsme vyloučeni na dvě minuty za držení hole protihráči. Tak tady zůstal rozum stát. Oslabení jsme zvládli a výsledek se nezměnil. Náš tlak sílil. Hrála se asi 55 minuta. Před Hradeckou brankou vznikl takový dost nepřehledný závar. Plno hráčů leželo v brankovišti i na brankáři. Vůbec jsem nechápal, proč se nepíská, mohlo tam dojít k nepěkným zraněním. Pak se ozvala píšťalka, kotouč i s brankářem byl v brance, ale gól uznán nebyl. Tuto situaci a hlavně rozhodnutí rozhodčího jsem vůbec nepochopil. Dle mého názoru měl pískat už mnohem dřív, a pokud nepískal, tak měla branka platit. Do konce zápasu zbývají 4 minuty. Pořád jsme v tlaku. Před bránou hostů dochází k potyčce. Jsou vyloučeni dva a dva hráči na obou stranách na 2 minuty za hrubost. Dále se pokračuje v 5 na 5 hráčů na ledě. V podstatě od 57 minuty hrajeme power-play. S výsledkem se nám už nepodařilo nic udělat. Jak je zvykem u pana Šutary, tak po závěrečném hvizdu opět dochází k vyřizování osobních účtů na ledě. Je potrestaný jen hráč soupeře na 2 minuty za nesportovní chování. Dochází k podávání rukou hráčů, rozhodčí stále musí kontrolovat, ať vše proběhne v pořádku a nedojde k nějaké závěrečné mele. Prohráli jsme 1:3. Poměr střel 7:6.
Šutara po zápase přišel opět provokovat do místnosti časoměřičů, když se prováděl zápis o utkání. Už jsem si nedokázal brát servítky a poslal jsem ho po ostravsky tam, kde se posílají idioti.