No, tak nevím

HC Oceláři Třinec   -   HC Vítkovice Steel       4 : 2  (1 : 0) (2 : 1) (1 : 1)

Tento zápas se mi celkem těžce popisuje. Utekla už celkem dost dlouhá doba mezi zápasem a psaním tohoto článku. V této mezi době jsem si vyslechl spoustu názorů od diváků-sponzorů. Takže se pokusím popsat, jak jsem tento zápas viděl já. Opět žádný patent na rozum.

V třinecké aréně se odehrávala zajímavá bitva. To neustále srovnávání výsledků z jednotlivých utkání ligových kol, zřejmě způsobilo, že jsme se trochu pasovali do role favorita. Zlín porazil Třinec. My jsme porazili Zlín. Z této úvahy celkem jednoznačně logicky vyplývá, že bychom my mněli porazit Třinec. Bohužel, v hokeji to tak nechodí a neplatí. I když si myslím, že Zlín byl pro nás o trochu těžší soupeř než Oceláři, přesto jsme bitvu u draků nezvládli.

První třetina se hrála v takovém průměrném tempu, možná jsem měl stále v očích předchozí zápas se Zlínem, kde to byl kapánek rychlostně trochu jiný level. V 5 minutě jsme hráli přesilovou hru, kterou se nám nepodařilo zužitkovat. V 9 minutě jsme byli vyloučeni my. Za dalších necelých 40 sekund nás rozhodčí poslal do třech hráčů. Tady toto mi rozum moc nepobral. Dle mého názoru se mělo pískat držení hráče na opačné straně. Dodnes nepochopím, jak se může hráč dopustit faulu držením, když faulovaný hráč mu leží na zádech, rukou ho objímá kolem pasu a hráč postižený trestem, má ruce vpředu. Moc by mě zajímalo, čím ho ten vyloučený hráč držel. Nevadí, budeme hrát ve třech. Za necelou minutu se poměr vyloučených na ledě změnil. Jeden třinečák si šel odpočinout na trestnou lavici. Dále se hraje 4 na 3 hráče v poli. Ve 12 minutě už byli všichni hráči na ledě a skóre je konstantní 0:0. Pořád jsme z naší strany produkovali takový neslaný - nemastný hokej. V 18 minutě faulujeme zase. Tady se možná s nějakými diváky neshodnu, ale já jsem to jako nedovolený zákrok. Bylo to poměrně zbytečné, zezadu naražení soupeře na brankovou konstrukci, který navíc ani nebyl na puku. Z mého pohledu hloupý, zbytečný, útočný faul. Oslabení jsme nezvládli a v 19 minutě prohráváme 1:0. V podstatě gól do šatny. Poměr střel 12:6.

Druhou třetinu jsme začali mnohem aktivněji. Naše zlepšená hra přinesla své ovoce ve 25 minutě, kdy jsme srovnali na 1:1. No byla to voda na náš mlýn. Třinec s vypětím všech sil udržoval nerozhodný výsledek. Tady si dovolím trochu rýpnout do soupeře a předchozí větu bych poopravil. S vypětím všech sil a pomoci rozhodčích udržoval nerozhodný výsledek. Ve 26 minutě podražení našeho hráče ve vyložené šanci před brankou soupeře, nebylo potrestáno nijak, přitom se tady dalo nařídit trestné střílení. Začal jsem mít pocit, že rozhodčí fauly domácích přehlíží a pouze se soustřeďuje na vyhledávání faulu našich. Vytvářeli z ledové plochy takovou nakloněnou rovinu. Ale jak říkám, je to jen můj pohled na věc. Ve 29 minutě posílá sudí hráče soupeře na trestnou lavici. Toto hákování se už asi opravdu nedalo přehlédnout. Hrajeme přesilovku a hned z kraje je náš hráč poslán k zemi, sekerou jak sviňa. Reklamujeme u rozhodčích nedovolený zákrok. Rozhodčí tvrdí, že tento zákrok neviděl. Je to celkem jasné. Neviděl jiné, tak proč by měl vidět zrovna tento. V každém případě jsme měli přesilovku využít, ale bohužel stav i po dvou minutách trestu Třince byl 1:1. Stále jsme měli více ze hry. Jenže nám vypadla i koncovka. Netrefovali jsme už ani prázdnou branku. Ve hře s týmem kvality Třince to jsou fatální chyby, které rozhodují zápas. Kolem 32 minuty odnášíme našeho hráče na nosítkách z ledové plochy a ten hned putuje do třinecké nemocnice na kraji města. Tady musím říct, že z mého pohledu to faul nebyl a ani rozhodčí netrestali. Bylo to naražení na mantinel mezi střídačkami, kde bohužel chybí plexisklo. Náš hráč se ohnul při nárazu soupeře přes mantinel jako vrbový proutek a odnesly to pochroumaná žebra. Takže ke třem zraněným hráčům přibyl čtvrtý. Mám pocit, že tento incident naši střídačku dost citelně zasáhl a ve 33 minutě to bylo 2:1. Ve 36 minutě to už bylo 3:1. Tímto stavem skončila i druhá třetina. Poměr střel 6:17.

V šatně před třetí třetinou při rozpravě k hráčům, trenér celkem dost výstižně popsal předešlých 40 minut. Řekl: “ Pokud chceme vyhrát, tak musíme porazit soupeře, diváky i rozhodčí.“  

Ve třetí třetině jsme pokračovali ve hře ze třetiny druhé. Zase jsem měl pocit, že náš kontaktní gól je na spadnutí. Ale ta koncovka, ta koncovka. Ve 47 minutě jsme byli vyloučeni. Tento trest nebudu komentovat, protože jsem ho opravdu neviděl. Ne, že by nebyl, ale prostě se neodehrál v mém zorném poli. Oslabení jsme zvládli. V 54 minutě snižujeme na 3:2. Hned po této brance, byl vyloučený hráč Třince za nesportovní chování. Opět nevím, co se událo, pokud měl jen připomínky ohledně práce rozhodčích, tak mi nezbývá než s hráčem souhlasit. Takže hrajeme přesilovku. Nezvládáme ji. Za necelou minutu hrajeme přesilovku další. Vypadá to jako by se v rozhodčím probudilo černé svědomí. Je 58 minuta a zápas jednoznačně graduje. Pořád máme o jednoho hráče v poli více. Jsme v obrané třetině soupeře. Dochází tam k nějaké potyčce u mantinelu. Nic moc nevidím, akorát vidím, jak náš hráč sedí na ledě. Rozhodčí přerušuje hru a signalizuje, že bude vylučovat na naší straně. Za co ptáme se celí nedočkaví a voláme na sudího. Ten říká, že náš hráč odhodil hokejku soupeře po odpískání. Náš hráč odjíždí odpykat svůj trest a z ampliónu se ozývá, že jsou mu uděleny 2 minuty za držení hole. Tak to mi rozum taky nepobral. Kdyby to bylo za nesportovní chování, tak dejme tomu. Vyloučit hráče za držení hole po odpískání, tak to jsem přesvědčený, že toto pravidla ledního hokeje neznají.

Začíná naše oslabení, do konce zápasu zbývá necelá minuta hry, bude se vhazovat v pásmu soupeře, proto odvoláváme brankáře a hraje se 5 na 5 hráčů v poli a Třinec má navíc gólmana. Tak jak se nám koncovka nedařila během celého zápasu, tak se nám nepovedl ani jeho závěr. Soupeř přehozením našich zadáků se dostává do brejku a uzavírá utkání stavem 4:2. Poměr střel 4:13.

Na závěr musím říct, že třinečtí kluci si vítězství právem zasloužili. Prostě byli o ten pověstný chloupek lepší.

Styl hvízdání rozhodčích jsem chtěl po zápase, jak je mým dobrým zvykem zcela tiše a nenásilně, s nimi prokonzultovat. Neměli čas. V rukou měli vercajk a šli dát do vodorovné polohy ledovou plochu, která po jejich výkonu byla trošičku nakloněná.