Série našich proher nepřerušena
HC Vítkovice Steel - HC Oceláři Třinec 1 : 3 (1 : 0) (0 : 0) (0 : 3)
V odehraných zápasech se blížíme ke konci druhé čtvrtiny nadstavby a stále jsme zatím ve druhé části nevyhráli. Naopak první čtvrtinu jsme vyhráli s pouhou ztrátou jednoho bodu a teď se trápíme.
Duel se současným soupeřem byl z naší strany v mnohém podobný jako předchozí zápas se Zlínem. Rychlý, pohledný, kombinační a také prohraný. Rozdíl jsem viděl pouze v tom, že pokud jsme ve Zlíně hráli hodně dobře, tak to trvalo zhruba 20 minut. V zápase s Třincem jsem měl pocit, že jsme bojovali a hráli naplno celých 60 minut, přesto jsme na kýžené body nedosáhli. Proč? Osobně si myslím, že na vítězství 1:0 se hrát nedá. V tomto zápase jsme mohli vidět z naší strany až příliš mnoho neproměněných šancí nebo chcete-li tutovek, které se proměnit musí. Respektive nemusí, ale výsledek pak vypadá, tak jako v tomto utkání.
Budu se už opakovat, ale hrál se opět rychlý, dramatický hokej, který nenudil. Oproti předchozímu zápasu v Třinci jsem mněl pocit, že tentokrát působí oceláři mnohem kompaktnějším a vyrovnaným dojmem. V první třetině jsme neviděli žádné vyloučení, které by mohlo zápas zdramatizovat. Hrálo se nahoru a dolů. Dokázali jsme se přesouvat přes celé hřiště na pár přihrávek. Opravdu se bylo na co dívat. Bohužel jen ta střelecké koncovka nám vázla. V čase 19:32 jsme se ujali vedení 1:0 v zápase. Poměr střel 14:10.
Druhou třetinu jsme začali více než dobře, protože náš útok museli ukončit zadáci červeno-bílých za cenu faulu, navíc byl tento faul ohodnocen ne dvěma minutami, ale přímo trestným střílením. Trestné střílení jsme neproměnili a stav 1:0 se tedy nezměnil. Hned ve 22 minutě jsme byli potrestáni za nedovolené bránění i my. Netrestalo se trestným střílením, ale normálními dvěma minutami posezením na lavici hanby. Naše oslabení jsme zvládli a ve 24 minutě bylo skóre stále 1:0 v náš prospěch. Ve 26 minutě jsme putovali na trestnou lavici znova. Bylo to celkem kuriózní porušení pravidel. Zdržování hry zahozením puku. Proběhly tam nějaké diskuse, ale v oslabení jsme nakonec hráli. Ubránili jsme se a ve 28 minutě to bylo stále 1:0. Ve 31 minutě byl vyloučený třinecký hráč za běžné podražení. Ani po této, tentokrát naší herní výhodě, se výsledkové skóre nijak neposunulo. Ve 39 minutě putujeme na odpočinek zase my. Faulu loktem se dopustil náš hráč. Do konce druhé třetiny žádná branka nepadla, Vedeme 1:0, Poměr střel 7:7. Třetí třetinu zahájíme skoro minutovou hrou v našem oslabení.
Na začátku třetí třetiny hru o jednoho vlastního hráče na ledě méně zvládáme a pořád vedeme 1:0. Stále se snažíme dát další branky, ale o to samé se snaží i náš protivník. Pokud se nám v první třetině poměrně jednoduše dařilo procházet do obraného pásma Třince, tak v podstatě už od druhé třetiny je to dost obtížné, protože Oceláři celkem úspěšně zahušťovali střední pásmo. Momentálně jsme se ale do jejich pásma dostali a snažíme se dobývat jejich klec. Postupně střídáme naše zadní řady. V tom okamžiku se mezi třineckými vhazovacími kruhy dopouštíme hrubky a červeno-bílí útočí na naši stranu ve dvou hráčích na jednoho našeho beka. Toto přečíslení využívají a srovnávají ve 42 minutě na 1:1. Stále hrajeme útočný hokej a snažíme se vítězství strhnout na svou stranu. Samozřejmě, že Třinec se snaží o to samé. Takže je k vidění stále pohledná a napínavá podívaná. V 50 minutě se ujímá soupeř vedení v zápase 1:2. Stále pokračujeme v ofenzívní hře, za tohoto stavu je to už více než nutné. V 55 minutě trestá Třinec naší chybu a zvyšuje na 1:3. Dát dva góly za 5 minut je pro nás s přihlédnutím k naší současné střelecké nemohoucnosti cíl nadmíru nesplnitelný. V 57 minutě pouze zápas graduje vzájemným vyloučením na obou stranách za hrubost. Toto utkání prohráváme trochu se smůlou 1:3. Poměr střel 13:14.