Šutara opět na scéně

HC Vítkovice Steel   -   VHK Vsetín    3 : 2   PP  (0 : 2) (1 : 0) (1 : 0) (1 : 0)

Tento zápas se pokusím popsat tak nějak od konce. Vlastně díky panu hlavnímu rozhodčímu Bc.Šutarovi Václavovi. Jeho výkon se mi opět nelíbil. Abychom si rozuměli, co se mi vlastně na jeho práci nelíbilo, bylo to, že zápas neřídil a díky tomu 10 minut na začátku druhé třetiny byly jednoznačně nebezpečné pro hráče samotné. V této části hry minimálně šest zákroků, ať na té nebo té straně neposoudil jako nedovolené a tím dovolil hráčům si vyrovnávat své účty mimo pravidla ČSLH. V této době jsem se vůbec nemohl soustředit na zápas, ale jen jsem se modlil, aby se nikomu nic nestalo. Hráči začali kašlat na puk a soustředili se pouze na to, jak koho lidově řečeno „sundat“. Jelikož stojím u mantinelu, tak jsem ty krvavé oči hráčů viděl. Jet tři metry s vystrčeným loktem s úmyslem do někoho u mantinelu nečistě narazit mi připadá dost ujeté a v každém případě měl tomu rozhodčí udělat přítrž hned v počátku. Myslím si, že když se nikomu nic nestalo, tak můžeme jen děkovat štěstí, že se tentokrát vysypalo na tu správnou hromadu.    

Jelikož to nebylo poprvé, co se mi práce tohoto sudího nelíbila, tak jsem měl v úmyslu ho navštívit v šatně a své připomínky k zamyšlení mu přednést. Jenže pán bakalář si naběhl sám, když se po zápase dostavil do místnosti časoměřičů, kde se zrovna prováděl zápis o skončeném utkání. Tedy jsem využil příležitost a své připomínky jsem mu přednesl. V podstatě jsem řekl, že dle mého názoru neumí pískat, neumí zápas vést, nedokáže si sjednat na ledě respekt a že to stále dokazuje v našich zápasech a dokonce podle ohlasů i v jiných utkáních křížem krážem věkových kategorií a různých lig. Taky jsem se ho zeptal, jestli by nebylo lepší, aby svou práci pověsil na hřebík. Abych byl upřímný, tady jsem použil jediné sprosté slovo v mých dotazech směrem k sudímu. Prostě jsem kultivovanější frázi „pověsit něco na hřebík“ ve skutečnosti nahradil takovým vulgárním slovem, které je ale v každém případě mnohem údernější. Dále jsem se ptal, jestli nemá pán rozhodčí pocit, že jeho pískání-nepískání je nebezpečné pro hráče samotné a potažmo tím pádem nebezpečné i přímo pro jeho osobu. Tady jsem taky ve skutečnosti volil jiné, tentokrát sice slušná slova, ale pro tento článek jsem svůj originální projev ze zjištných důvodů trochu přeformuloval. Obsah je stejný a slova jsou jiná, jak je ta čeština krásná a bohatá řeč.

O panu Šutarovi se v hokejových kuloárech vypráví, že je to arogantní člověk. Já jsem ten pocit neměl. Na každý můj dotaz odpověděl, sice poměrně stroze ale odpověděl. Mám pocit, že je to vystudovaný právník. Jeho odpovědi zněly : „Nemám. Je to věc názoru. Neberu vám váš názor. Chápu váš pohled rodiče. Takhle nás to na konferenci rozhodčích učili. Hokej je tvrdý sport. Abychom se mohli o konkrétní situaci bavit, tak bychom museli mít k dispozici video záznam. Mám na to jiný pohled. Nemám strach o svou osobu.“   

Náš rozhovor v místnosti časomíry v podstatě skončil v duchu hesla: Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Tento dlouhý úvod jsem napsal i z toho důvodu, aby jste mohli i vy tak zvaně „přičuchnout“ pod pokličku zápasu a dozvědět se věci, které z tribuny nejdou vidět.

Tak to je vše k úvodu a teď už pojďme do zápasu, který se oplatilo opravdu vidět. Na multifunkční hale se opět podával parádní hokej. Od začátku utkání nás Vsetín přehrával. Vsetín hrál, tak jako většina našich soupeřů na tři lajny. My jsme hráli na lajny čtyři. Myslel jsem si, že hrát na čtyři lajny a k tomu na našem větším hřišti než má Vsetín, tak to budeme mít jasnou výhodu. No ono to tak bohužel nebylo. V 9 minutě se ujal Vsetín vedení v zápase. Prohráváme 0:1. Aby toho nebylo málo, v 11 minutě jsme už prohrávali 0:2. Bylo zaděláno na těžký průser. Navíc skoro hned po obdržené brance jsme hráli první oslabení v utkání. Oslabení jsme zvládli, ale cirka za 1 minutu jsme byli vyloučeni opět. Když to vidím zpětně, tak jsme se do 17 minuty pouze bránili. Poměr střel 4:18 je zřejmě vše říkající. Vůbec jsme se nemohli dostat do tempa a na naší hře to bylo znát. Že jsme gólů nedostali více, tak to můžeme děkovat našemu brankáři, který nás hodně držel nad vodou. První třetina končí a my, pro někoho nečekaně prohráváme na domácím ledě 0:2.

Druhá třetina začala a my jsme ve 22 minutě snížili na 1:2. Byl to gól, který by dozajista vyhrál v soutěži o největší „Hokejový fujtajbl gól“ sezóny. Ani dnes ještě nejsem přesvědčený, že měl platit. Myslím si, že se mělo pískat mnohem dřív. Vsetínský brankář už byl celým svým objemem v brance, vůbec nemohl chytat, protože v brankovišti leželo plno hráčů, kdoví jestli tam neleželi i naši bojovníci. No asi neleželi, i když ruku do ohně bych za to nedal, protože naši dotlačenou branku rozhodčí uznal. Kdyby takový gól dal náš soupeř, tak bych si tady v tomto článku hodně ulevil na stranu rozhodčího. Gól jsme dali my, takže držím hubu a krok. Pak hokej plynul už ve výše popisovaných situacích, co jsem po zápase řešil s panem hlavní sudím a co se mi na tomto utkání krajně nelíbilo. Prostě šel tam faul za faulem a píšťalka zůstávala němá. Poprvé ve druhé třetině se vylučovalo na obou stranách ve 37 minutě. Byli paradoxně vyloučeni hráči se stejným číslem na dresu. Vsetín se dopustil faulu držením protihráče a naše horká hlava oplácela hrubostí. Škoda. Do konce druhé třetiny se stav 1:2 už nezměnil. Poměr střel 9:6. I z poměru střel je patrné, že jsme se ve druhé třetiny pomalu dostávali do zápasu a potřebného tempa.

Třetí třetina si myslím, že už byla v naši režii. Udělaly se korektury v sestavě a na hře to bylo znát. Ve 44 minutě jsme srovnali na 2:2. Ve 45 minutě jsme byli vyloučeni na 10 minut osobního trestu na nesportovní chování. Tady bych se trochu zastavil. Mám pocit, že to byl trest za nadávky na stranu rozhodčího. To byla taky jedna z věcí, na kterou si rozhodčí Šutara v našem vzájemném pozápasovém rozhovoru stěžoval. Tvrdil, že realizační tým na střídačce rozpoutal svými verbálními výlevy na jeho osobu nedobrou atmosféru do hry a ta se přenesla na hráče. V tom jsem musel přiznat, že měl pravdu. Tímto se střídačce omlouvám. Co se týče vás hráčů, tak vy si verbální a v mnohém případě, sprosté výlevy na stranu rozhodčích nemůžete dovolit vůbec. Jednak to nedovolují pravidla ledního hokeje a tím pádem oslabujete tým, ale možná zásadnější je to, že se všeobecně k dospělým, starším takto chovat prostě nemůžete. Nevěřím tomu, že by jste se takto, jak se bavíte s rozhodčím bavili i se svými rodiči. Pokud se takto s rodiči bavíte, tak je to hodně smutný příběh, v tom případě se postavte před zrcadlo a dejte si pořádnou facku. Tak to byla dost dlouhá výchovná vložka a pojďme zpátky do zápasu. Probíhá 45 minuta a stav je vyrovnaný 2:2. V 48 minutě je proti nám nařízeno trestné střílení. Je nařízeno naprosto správně. Byl to pád pod nohy vsetínského hráče, který byl v brejku. Toto se nedá posoudit jinak.  Vsetín má velkou šanci obrátit vedení v zápase na svou stranu. Na štěstí pro nás svou šanci zahazuje do koše událostí minulých. Stále hrajeme plichtu. V závěru třetí třetiny Vsetín lehce přehráváme, ale vítězství na svou stranu přiklonit se nám nedaří. V 58 minutě se opět vylučuje na obou stranách. My se dopouštíme faulu napadením a vsetínský hráč oplácí hrubostí. Šedesát minut normální hrací doby vypršelo a bude následovat po krátké pauze pěti minutové prodloužení. Poměr střel 10:3.

Začalo prodloužení a za 54 vteřin i skončilo. Dali jsme gól a zápas v prodloužení vyhráli 3:2. Opět, abych byl upřímný, byl to gól, který jsme dali z faulu, a z takových gólů se já radovat nedokážu.          

Tento zápas se pokusím popsat tak nějak od konce. Vlastně díky panu hlavnímu rozhodčímu Bc.Šutarovi Václavovi.