V Olomouci jsme nepřekvapili

HC Olomouc   -   HC Vítkovice Steel       0 : 5  (0 : 2) (0 : 2) (0 : 1)

Při nedávném dotazu před stadiónem, když se mně někdo ptal. Jak je to možné, že si ty utkání zpětně pamatuji při popisu v těchto článcích? Že prý si asi musím dělat nějaké poznámky. Tak jsem zamachroval, že poznámky si nedělám, že mi stačí se podívat do Zápisu o utkání a Technického záznamu a ten zápas mi zpětně vyskočí před očima. No, tak teď čučím do obou dokumentů a vůbec nic mi nevyskakuje. Tak se tedy pokusím celý zápas poskládat jen z takových střípků, které někde vzadu v mé paměťové soustavě zůstaly.

Po fialovém hnusu v Šumperku jsme předváděli hru, která se tentokrát dala nazvat hokejem. Byla to byla pěkná podívaná, i když rezervy v naší hře jsou stále otevřeny dokořán.

Jak jsem se vrátil po zápase domů, tak jsem si přečetl průběh zápasu na www.onlajny.com. Když jsem si srovnal co se tam on-line popisovalo se skutečnou realitou, tak jsem nabyl dojmu, že jsem byl asi na jiném hokeji. Na „onlajnech“ to byl vyrovnaný zápas, kdy se Olomouci nedařilo proměňovat své šance a v podstatě smolně prohrála. No, nevím. Dle mého názoru se jakž-takž vyrovnaná partie hrála pouze v první části. Poměr střel 5:11, ať je toho důkazem. Myslím si, že jsme byli lepším týmem a naše vítězství bylo zcela jednoznačné.

Ve druhé třetině se naše herní převaha projevila ještě markantněji. Zase si pomohu ve své argumentaci poměrem střel, který byl 4:16. No a třetí třetina, tak to byl poměr střel totálně drtivý, 2:27. Vypadá to fantasticky, ale zase to tak fantastické není, protože na pouhou jednu jedinou branku, která ve třetí třetině padla do sítě soupeře, jsme potřebovali 27 střel. To ukazuje na naši hodně špatnou produktivitu. V Olomouci jsme zcela zaslouženě vyhráli 0:5. Tak to je tak vše, co mi zbylo v paměti.

Jó, pak mě ještě zaujaly mořské rybičky v akváriu, které se nachází v restauraci zimního stadiónu, kde jsme po zápase povečeřeli.

Vlastně abych se vrátil zpátky k hokeji, tak musím pochválit práci rozhodčích. Perfektně zvládli svou úlohu. Olomouc měla vyloučených pět hráčů a my dva. Jen jako zajímavost uvádím, že více než polovina trestů byla udělena za přestupek „Příliš mnoho hráčů na ledě“. A opravdu to tak bylo.

A teď se vracím zpátky na večeři v Olomouci. Do jídelny právě vchází pán vedoucí týmu a přináší vám osobně, váš zapomenutý velký, hlasitý a hlavně silně přebrumovaný disco-přístroj z kabiny. Upozorňuje vás, že to bylo naposledy, co vám dělá bedňáka a pozápasovou uklízecí četu v kabině. Zase jste za sebou neměli ty vaše maminky, které by vám otřeli „pokypané“ pusinky a utřeli vám vaše posrané prdele. Smradi jedni.

A tímto bych pro dnešek skončil.