Zápas, kde zdánlivě o nic nešlo

HC PSG Zlín   -   HC Vítkovice Steel       3 : 5  (2 : 1) (0 : 3) (1 : 1)

Před tímto zápasem jsem ze všech stran slyšel, že je to utkání na prd, že už o nic nejde a možná by bylo lepší, kdyby se takové zápasy už neodehrávaly. Jasně, Zlín skončí v nadstavbě první a my druzí, toto utkání na tom už nic nemůže změnit. Jenže jak se začalo hrát, tak jsem vůbec neměl pocit, že už nikomu o nic nejde. Prostě když už nešlo o body, tak minimálně vzájemná rivalita sálala z obou týmů na sto honů. Se Zlínem máme v tomto ročníku ELMD vynikající vzájemnou bilanci zápasů. K dispozici bylo celkem 18 bodů, a když už započítám tento zápas, tak plných 13 bodů putovalo do naší kasy. Což je opravdu fantastický výkon.

Opět jsme nehráli v „plné palbě“. Chyběli nám čtyři beci. Zlín se vyjádřil, že jim chybí jeden útočník a jeden obránce. Na rozdíl od předešlého zápasu s Hradcem Králové, kdy jsme hráli na dvě obrany a tři útoky, trenér zamíchal se sestavou tak, že jsme hráli na tři plné lajny a jeden útočník byl v záloze. Naše chybějící, nemocné zadáky nahradili zdraví forwardi a myslím si, že si vedli na pro ně nezvyklých postech, skvěle.

Pojďme si tedy užít zápas, ve kterém zdánlivě už o nic nešlo.

Opět se hrál hokej, který nenudil. Ve třetí minutě byl vyloučený náš soupeř, ale v naší početní výhodě jsme nebyli vůbec nebezpeční. Zato v 7 minutě jsme nebezpeční byli a ujali jsme se vedení v utkání 0:1. Dále se hrál zcela vyrovnaný hokej. V 15 minutě bylo srovnáno na 1:1. Blížil se konec první třetiny, hrála se 17 minuta. Zlín se dostával do brejku a my jsme faulovali sekáním. Bylo nařízeno trestné střílení proti našim barvám. Dle mého názoru bylo rozhodnuto správně. Navíc rozhodčí vyloučil i hráče soupeře, taky to bylo za sekání, které bych nazval jako oplácecí. Zlín svůj trestný nájezd využil a ujal se vedení v utkání 2:1. Následovala naše přesilová hra. Využít jsme ji nedokázali. Chvíli se hrálo v počtu 5 na 5 hráčů v poli a byli jsme vyloučeni my za hákování. Naši hru v oslabení přerušil hvizd, který ukončil první dějství. Prohráváme 2:1. Poměr střel 10:13.      

Ve druhé třetině pokračuje naše oslabení, které má ještě trvat necelou minutu. Už hrajeme v plném počtu, ale tento stav trvá pouhých 64 vteřin. Jsme opět vyloučeni. Tentokrát za podražení. Naše oslabení se chýlí ke svému konci a faulujeme znova. Hákujeme a je podruhé nařízeno trestné střílení proti naší straně. Faul to byl, akorát nevím, jestli splňoval všechny podmínky pro nařízení trestného střílení. Nebyl jsem přesvědčený, že mezi hráčem soupeře a našim gólmanem nikdo nebyl. Měl jsem pocit, že v rohu u mantinelu byla skupinka hráčů, která stála v rozporu pravidla o možnosti nařídit trestné střílení. Škoda, že se záznam z tohoto zápasu neobjevil na You Tube. Mohli bychom se přesvědčit, kdo měl pravdu. Ať to bylo jakkoliv, trestné střílení se provádělo a Zlín ho neproměnil. Stále jsme prohrávali velice těsně 2:1. Ve 27 minutě byli vyloučeni Berani za podražení. V této naší početní výhodě jsme za necelou minutu srovnali utkání na 2:2. Ve 30 minutě jsme opět hráli přesilovou hru. Bylo to za hákování a nebylo co řešit. Tentokrát jsme do svého portfolia gól nepřinesli a i v 32 minutě byla plichta 2:2. Ve 37 minutě se pěkným kombinačním gólem ujímáme vedení 2:3. Vesele zapisuji plusy hráčů na ledě, když se ke mně přitočí čárový rozhodčí a jen tak tiše šeptne: „To byl ale pěkný gól, určitě hezčí než gól do tyčky v Ostravě“. Neuvěřitelné, zase tu někdo čeří vody. Původně jsem ho chtěl poslat tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno, ale vlastně proč, byl to opravdu pěkný gól. No vyloženě krasavec. V čase 39:27 zvyšujeme podobným krasavcem na 2:4 a navíc ho posíláme jako dárek do zlínské šatny.   

Úplný závěr druhé třetiny se nesl v duchu dvou naprosto stejných zákroků, které byly ovšem posouzeny zcela rozdílně. Došlo k celkem zbytečnému naražení na hrazení. V prvním případě jsme byli takto zbytečně atakováni my a na straně soupeře se netrestalo. Ve 40 minutě jsme my atakovali soupeře a byli jsme potrestání 2 minutami za nedovolené bránění. Nevím, jakým myšlenkovým pochodem rozhodčí dospěl k názoru, že se jednalo o nedovolené bránění. Dle mého názoru to nebyl žádný faul. Myslím si, že s přihlédnutím k předchozímu zákroku na naše barvy, se vyloženě měřilo dvěma metry. Druhá třetina skončila stavem 2:4. Poměr střel 14:14.

Ve Zlíně na malé hale byla taková zvláštnost, která na ostatních stadiónech není moc k vidění. Časomíra a rozhodčí jsou společně v jedné místnosti. Při provádění zápisu jak před zápasem, tak i po něm jsou rozhodčí tomuto koloritu přítomni. Není to standartní situace a zažil jsem tam už mnohokrát diskuze hlavně po zápase o způsobu vedení utkání. Tentokrát to bylo jiné. Zápis před utkáním se prováděl v jiné místnosti, než se převlékají rozhodčí. Prý z důvodu toho, aby mněli rozhodčí klid pro svou náročnou práci a nikdo je neotravoval. Jak bylo vidět před třetí třetinou, tak to rozdělení místností je ve Zlíně zcela zbytečné. Protože jeden z hlavních ubečeňcu Gotvaldova a to jejich vedoucí, právě už před závěrečným dějstvím byl v místnosti rozhodčích a nedopřával jim klidu. Myslím si, že to co jim hlavně chtěl říct, mohl udělat na začátku třetí třetiny a to co jim říkal a já to slyšel, se rozhodčím během zápasu prostě neříká a jen to potvrzuje moje podezření, že Ubečeňci úzce spolupracují s rozhodčími. Kdyby si alespoň zavřeli dveře.

Začíná třetí třetina. Teď se naše střídačka dozvídá část výše uvedeného rozhovoru. Naše závěrečné nedovolené bránění, které se událo v závěru druhé třetiny a bylo postiženo 2 minutami trestu, se překvalifikovalo na 5 minut plus vyloučení našeho hráče do konce utkání. Zdůvodněno to bylo tím, že hráč musel odjet na lékařské vyšetření. Zranění je vážná věc a hráči Zlína přeji brzký návrat do týmu. Ale celkové posouzení tohoto zákroku, kdy jednou se trestá, podruhé netrestá, mi připadalo hodně neobvyklé. Mohli jsme od rozhodčího požadovat ještě nějakou jinou bajku, třeba O Smolíčkovi. Osobně jsem rozhodčím akorát řekl, ať jdou radši pískat bo se „čmi“ a mám hlad, a že zbytek dořešíme přes tisk, „tajak je vtym gotvaldovskym rygolu“ zvykem.

Třetí třetina začíná a my budeme hrát pět minut v oslabení. Vyhráváme 2:4, a i když v oslabení hrajeme dobře, ve 4 minutě Zlín snižuje na 3:4 a jejich početní výhoda dále pokračuje. Hraje se 45 minuta a stále vedeme rozdílem jedné branky 3:4. Ve 48 minutě je vyloučený soupeř za podražení, ale my svou přesilovou hru nedokážeme využít k odskočení ve výsledku. Hráč Zlína naskakuje na led a za tři sekundy zvyšujeme na 3:5. Branka sice nepadla v přesilovkovém čase, ale vyloučivši se hráč se plně do hry nezapojil. V 52 minutě se rozpoutal pěstní souboj, který byl potrestaný dvěma minutami na obou stranách za hrubost. V 57 minutě jsme byli vyloučeni my za nedovolené bránění. I když Zápis o utkání, ze kterého čerpám, při svých vzpomínkách na zápas neudává, že by Zlín hrál power-play, tak mám pocit, že ve skutečnosti Zlín power-play hrál, akorát se jejich střídačka nějak špatně domluvila a byli potrestáni dvěma minutami za příliš mnoho hráčů na ledě. To začala běžet 59 minuta. V čase 58:56 putoval na zlínskou lavici trestů další provinilec za faul podražením a my jsme mohli toto utkání s přehledem dovést do našeho vítězného konce 3:5. Bravo synci. Poměr střel 15:7.