A pak, že to nejde

HC PSG Zlín   -  HC Vítkovice Steel     3   :  4   (0 : 1)(3 : 0)(0 : 3)

Tak mám pocit, že to byl zápas s velkým Z. První dvě třetiny jsme opravdu nevěděli kde nám hlava stojí. Zlín hrál skvěle a snad jen urputná snaha našich kluků, obětavost a velká dávka štěstí, podpořená excelentním výkonem v brance nám dovolila neprohrát zápas hned v úvodu střetnutí.Náš gól v sedmé minutě první třetiny (první střela na zlínského promrzlého brankáře), trochu otupila úsilí soupeře, ale v druhé třetině nás jasně pokořil třemi góly. Zdálo se, že je rozhodnuto. Třetí třetina se nesla v duchu mírné únavy hráčů Zlína, kteří zákonitě museli být unaveni po tom, co předváděli v prvních třetinách, kdy nás odsoudili do role statistů a vyhazovačů puků z našeho obraného pásma. 45-tá a 46-tá minuta nám přinesla překvapivé srovnání stavu na 3:3 a 52-tá minuta znamenala pro nás vedení zápasu 3:4, ale ještě nebyl konec. Zlín se zvedl k mohutnému závěrečnému tlaku, který vrcholil závěrečným power-play šest na čtyři hráčů v poli. Poměrně klidná atmosféra na stadióně se probudila do bouřlivého povzbuzování borců na ledě. Naši kluci zjistli, jak dlouhá může být pouhá sekunda zápasu, ale silný tlak ustáli a vyhráli. 

Sportovně musím uznat, že tentokrát nevyhrál lepší tým, ale tým, který mněl na své straně více štěstí, obětavosti a snad i více vyhrát chtěl. A před takovým výkonem já smekám.