Asi nejhorší letošní zápas

HC Vítkovice Steel  -  HC Olomouc       1 : 4  (0 : 0) (1 : 2) (0 : 2)

Do psaní článku, tohoto zápasu, se mi opravdu moc nechce. Nějak nevím co napsat. Olomouc, byl určitě tým k poražení. Třinec byl určitě lepší než Olomouc a dokonce u nich doma jsme Třinec porazili. Asi to bylo tím, že jsme v Třinci „ryli držkou v zemi“ a neskutečně jsme bojovali. S Olomouci mi ta naše urputnost zcela chyběla. V první třetině jsme nebruslili, ale přesto byla hra poměrně vyrovnaná, dokonce si myslím, že jsme měli i více ze hry. Poměr střel 13:7 tomu i napovídal. Neproměnili jsme dvě tutovky a to s tak silným soupeřem, se nemůže stávat. Respektive může. Ale pak je jen těžké myslet v zápase na úspěch. Olomouc hrála na dvě obrané dvojice a na tři útoky. My jsme hráli na čtyři lajny. Nebyl důvod šetřit síly. Měl jsem pocit, že hráči na ledě si síly šetřili, akorát nevím na co. Takže naše úvodní hokejová smršť se prostě nekonala. V první třetině jsme promarnili dvě přesilové hry a to byla taky škoda. Po dvaceti minutách hry byl stav utkání 0:0.

Druhou třetinu jsme začali hrát na tři lajny. Jenže obraz naši hry se nějak zásadně nezměnil. Ve 23 minutě jsme se dopustili zcela hloupého, útočného faulu. Hráli jsme v oslabení a nebránili jsme nějak špatně. Přesilovka soupeře pomalu končila a my jsme olomoucké chlapce, z takového polo-brejku přečíslili v jejich obrané třetině a ujali jsme se vedení v zápase 1:0. Dali jsme „gól ve čtyřech“. Tato branka, nás ovšem vůbec nenastartovala k lepšímu výkonu, pořád jsme hráli takový nemastný – neslaný hokej. Nedařilo se nám naše momentální vítězství potvrdit druhým, uklidňujícím gólem. My jsme i gól dali, ale nebyl nám uznán. Z mého pohledu tento gól měl platit. Je to pravidlo LH 492 odst.1,2. Puk byl za brankou soupeře odehrán našim hráčem vysokou holí, pak puk doputoval před branku, kde ho do ní dopravili vlastní bránicí hráči. Myslím si, že tady nebylo co řešit. Ve 33 minutě jsme opět hráli v oslabení a Olomouc srovnala na 1:1. Oslabení jsme odehráli velice špatně, takovým statickým, bezkontaktním způsobem. Čekali jsme na to, co Olomouc vymyslí a ta neměla problém skórovat. Od 34 minuty je tedy srovnáno na 1:1. Ve 35 minutě, dostáváme trochu nešťastnou branku a soupeř se ujímá vedení v zápase 1:2.  Do konce druhé třetiny už jenom zmatkujeme a máme poměrně štěstí, že naše mizerné psychické rozpoložení nedokáže Olomouc zužitkovat. V 39 minutě jsme vyloučeni. Dle mého názoru neoprávněně. Jednalo se o nedovolené bránění, které v žádném případě nemohlo být. Pravidlo LH 534 odst.a) „Hráči, jenž brání nebo překáží v pohybu soupeři, který nemá puk v držení se uloží menší trest“ Je to celkem jasně popsáno. Mám pocit, že to rozhodčí pískají i ve vyšších ligách špatně, protože neberou v potaz, kdo je hráč co má puk v držení. K pravidlu 534 patří výklad, kde je popsáno v bodě 2): „Poslední hráč kromě brankáře, který se dotkne puku, se považuje za hráče, který má puk v držení“. V našem případě, útočící hráč si posunul puk přes našeho obránce, ten se puku nedotknul a puk nepřevzal žádný jiný hráč. Náš obránce, útočníka, který byl stále v držení puku zablokoval, v tom případě se nedovoleného bránění nemohl dopustit ve smyslu výkladu pravidla LH 534. Špatně odpískáno, ale co můžete dělat, že? Na závěr nám pomohlo vyloučení Olomouce ve 40 minutě. Poměr střel 7:11.

Třetí třetina začala hrou 4 na 4 hráče v poli. Zápas jsme nevzdávali. Hráli jsme poměrně lépe než ve druhé třetině. Poměr střel byl 14:9. Dle mého názoru byla základní chyba, že jsme neprodukovali žádný důraz před brankou soupeře. V podstatě naši hráči před bránu ani nezajížděli, takže nechali vyniknout defenzivní práci Olomouce před svou vlastní svatyní. Ve 45 minutě jsme prohrávali 1:3. Ve 48 minutě nám byla nabídnuta přesilová hra. Abych byl spravedlivý, tak toto vyloučení olomouckého hráče, bylo opět špatně odpískáno. Zdržování hry pravidlo 554c) odstavec b) : „Jestliže hráč nebo brankář vystřelí, vyhodí nebo odpálí puk rukou nebo holí na hráčskou lavici, neuloží se žádný trest“. Trest se ukládá jen v případě, že se puk vyhodí nad plexisklo za hráčskou lavicí, což se v tomto případě nestalo. Pískání rozhodčích, v tomto domácím zápase, bylo stejně špatné, jako naše předváděná hra. Vyloučení jsme nevyužili. V závěru zápasu, asi ve snaze, pokusit se srovnat výsledek utkání jsme začali sólovat, kdy naši jednotlivci najížděli i do třech bránicích hráčů Olomouce. Samozřejmě byl výsledek nulový a zbytečně jsme ztráceli čas, který jsme mohli věnovat kombinační hře. V 59 minutě Olomouc zvýšila skóre na 1:4 a milosrdně nám zaklapla oči za tímto hodně nepodařeným utkáním.