Chorvatsko 2012 - závěr

Na úvod jen vysvětlení, proč jsme ukončili pravidelné reportáže ze soustředění.

Naše hokejové stránky mají omezenou kapacitu přenášených dat za měsíc. V běžném provozu je kapacita poměrně dostačující, ale tentokrát nestačila a stránky se zablokovaly.

Teď už nemá cenu popisovat co se odehrávalo každý den na soustředění, protože kluci vám jistě už všechno povyprávěli. Chtěl bych udělat jen takové malé shrnutí.

Myslím si, že soustředění splnilo svůj účel a opravdu to bylo hokejové soustředění a ne dovolená u moře.

Je jasné, že nikdy všechny nebavilo všechno. Vždy se, ale menšina musela podřídit většině.

Trénovalo se dvoufázově, dopoledne klasický trénink, odpoledne fotbálek, vše bylo vždy ukončeno koupáním v moři. Dvakrát za celý pobyt byl i tzv. speciální trénink, kdy se trénovalo navíc, kvůli utužení morálky týmu. Vždy to splnilo cíl. Morálka po tomto tréninku se rapidně zlepšila.

Po večeři probíhala organizovaná zábava, buď nějaké hry nebo procházka do města. Ve městě byli kluci disciplinovaní a mohli jsme je nechat samotné brouzdat městem a zvesela utrácet peníze. Obavy jsme sice měli, ale kluci vždy dodrželi určený termín srazu, takže žádný problém.

Jelikož všichni kluci plavali poměrně dobře, tak i na pláži nebyl problém a mohli se všichni koupat společně a nemuseli jsme kluky pouštět do vody po skupinách.

„Spiklenecké odbojové“ centrum jsme měli podchycené už na počátku soustředění, takže nás nemohlo nic překvapit. Za porušení příkazů padaly tresty, buď přímo na pláži nebo speciální trénink, no a nebo pan Wilson (3-kilový medicinbal). Wilsny jsme měli 3 a opravdu byli naši věrní společníci, při všech našich celodenních aktivitách.

Vám rodičům, bych přál vidět, jak se až neuvěřitelně zlepšila morálka v týmu během jednoho týdne. Například první den jsem posbíral na pláži, při našem odchodu celou náruč zapomenutých věcí. Uprostřed týdne snad jen jedny boty, čepici. Na konci týdne jsem nemusel nosit nic. Kluci si uvědomili, že už za nimi nestojí maminky, které všechno zabalí, uklidí, utřou pusinky. Metoda pro zlepšení byla velice jednoduchá. Kdo něco zapomněl, tak se zúčastnil dražby o svoje věci. Cena za navrácení jedné věci byla cca 20 kliků. Pokud nešťastník zapomněl celý batoh, ve kterém měl různé věci, no tak to se pak uklikoval. Na druhý den však batoh držel v ruce i když se převlékal.

Hodně emocí zavládlo při našem malém EURO 2012. Fotbal byla druhá fáze tréninku. Vždy se hrálo po siestě od 15,00 hod. Hřiště bylo betonové a teplota byla hodně přes 30 st. Jelikož jsem většinu zápasu pískal jako rozhodčí, tak vám můžu říct, že to bylo peklo. Hrály se vždy dvojzápasy 2x15 minut. Finálové zápasy jsme museli omezit na 2x10 minut. Bylo vidět, že kluci svým turnajem žijí. Byl to turnaj s pěknými zápasy i s nečekanými výsledky. A bylo v něm hodně zklamání i hodně radosti. No prostě turnaj z velkým T.

Po večerce byl taky klid, mám pocit, že celodenní únava si vybírala svou daň v podobě spravedlivého spánku.

Taky jsme byli rádi, že jsme se všichni vrátili domů bez vážných úrazů a případné „zelené šrámy“ na těle hokejistů jsou jen potvrzením toho, že to nebyla žádná dovolená, ale pravé hokejové soustředění. Soustředění tvrdých chlapů z HC Vítkovice Steel.

Na závěr bych chtěl touto cestou poděkovat trenéru Býčkovi, protože měl všechno perfektně připravené a organizace tohoto soustředění mu ubrala dost z jeho mimo pracovního času.