Co je doma, to se počítá, pánové !

HC Vítkovice Steel  -   HC Zubr Přerov       5 : 4  (1 : 0) (1 : 2) (3 : 2)

Jestli někdo čeká, že se nám ten zápas povedl, tak musím konstatovat, že se z mého pohledu, herně nepovedl. Ubylo sice humorných kreací, jak tomu bylo v předchozím zápasu s Porubou, a tentokrát jsme nepůsobili jako Armádní umělecký soubor písní a tanců na ledě, ale určitě nevyhrál lepší tým. Náš tým měl asi více štěstí, protože všechno štěstí z celého světa, mělo zrovna setkání na naší hale a my jsme byli jeho patronem. Jinak si naši výhru nedokážu žádným způsobem vysvětlit.

Hokej to možná dramatický byl, ale ke koukání moc nebyl. Stále jsme jen mohli sledovat tři kluky s Přerova, kteří ostatní hráče celkem herně převyšovali, jak se neustále snaží sólovým způsobem zdolat naši branku. Jelikož měli naštěstí, dost vychýlenou střeleckou mušku, tak to bylo samé bum a prásk o zadní mantinel nebo o plexisklo za naší brankou. Když šla střela mezi naše tři tyče, tak náš gólman vše pochytal. Respektive z celkového počtu 36 přerovských střel, pouze 4 nechytil. Dále mě celkem zaujaly obrané zákroky našich hráčů, tím nemyslím jen obránců. Obranou figuru bych nazval „Houbař“. Ohnuté tělo v pase vystrčený zadek a hokejkou jsme píchali do něčeho, jako když trochu slepý hřibař se chce přesvědčit, jestli to co našel je houba nebo jen něco hnědého, hrozně smradlavého. Místo toho, abychom udělali dva- tři kroky do soupeře a puk mu hokejově důrazně odebrali, tak jsme jen hledali houby. Když jsme stejně houby našli, tak jsme zase hráli na honěnou s třemi přerováky. Z mého pohledu, to byl takový anti-hokej a bolely z něho oči.

Ze vší úctou k Opavě a Porubě se mi zdál soupeř z Přerova mnohem lepší, ale asi jen díky těm třem sólo hráčům.

V 8 minutě zápasu jsme se dostali do vedení, to jsme hráli přesilovou hru. Vytvořili jsme tlak na přerovskou „kisňu“ a dali jsme kombinační gól. Dále pokračovala třetina ve výše popsané podobě. Dvacet minut nezáživného hokeje jsme ukončili stavem 1:0. 

Druhá třetina úplně stejný hokej jako v první části. Navíc jsme přestali bruslit. Asi nás přestala bavit hra na honěnou, ale houbaři jsme zůstali. Ve 21 minutě se jeden z přerovských sólistů trefil a srovnal skóre na 1:1. Ve 28 minutě Přerov zahrál svou první a poslední kombinační hru v našem obraném pásmu a zvýšil stav na 1:2. Pokud si myslíte, že nás to nakoplo k lepším zítřkům, tak opak byl pravdou. Naše bruslařské tempo zcela upadlo a to jsem si původně myslel, že míň bruslit už nejde. Šlo to. Na naší střídačce začalo být dusno. Ve 33 minutě se zajiskřilo a my jsme srovnali pěkným, kombinačním gólem. Zbytek třetiny jsme nedokázali odolávat takovým malým provokacím jednoho hráče Přerova. Ale stav branek se již nezměnil. Takže pořád 2:2.

Během přestávky mezi druhou a třetí třetinou se na vaši hru snesla, velká, tvrdá, důrazná a oprávněná kritika trenéra. Seděli jste jak zmoklé slepice na bidýlku v kurníku a vypadali jste, jako by jste právě teď chtěli radši snášet vajíčka. Slyšel jsem jen pár vět z úst trenéra, ale byly zcela pravdivé, jak říkal, že kdyby chytal on, tak o některé spoluhráče by zlomil brankářskou hokejku nebo koho nebaví bruslit, tak ať se sebere a jde domů.  

Začala třetí třetina, nevím jestli řvaní trenéra nějak pomohlo, ale začali jsme aspoň jakž, takž více bruslit. Ve 41 minutě jsme vedli 3:2. Byl to opět takový kombinační gól první lajny. Byl to gól z naší přesilovky, která pokračovala ze druhé třetiny. Jinak se hokej stále neměnil, pořád jsme se honili za třemi přerovskými hráči. Zase byl gól do naší sítě na spadnutí a ve 48 minutě tam i spadl a opět bylo vyrovnáno 3:3. Začínal jsem tušit, že prohrajeme a dva body pojedou do Přerova. V 50 minutě dáváme gól a vedeme 4:3. Byl to gól, kde jsme ukázali jak má vypadat důraz před brankou soupeře, a že se hraje až do hvizdu rozhodčího.

V 51 minutě padl, asi nejkrásnější gól zápasu, ne-li celé sezony. Byla to super zúročená přihrávka na vrcholy kruhů a bomba z voleje pod horní klacek branky. Tady brankář neměl šanci, jakkoliv zasáhnout. Vedli jsme 5:3. Ale do konce třetiny chybělo dlouhých 9 minut. Přerov začal tlačit na pilu. Prostě hráli na plno a postupně přidávali. V 53 minutě snížili na 5:4. Jejich tlak se zvýšil. Dvířka naší branky byly ovšem dokonale zavřeny. Čas pro naše barvy zůstal stát a neskutečně se vlekl. Tady bylo vidět, jak je pouhá jedna sekunda dlouhá doba. Poslední dvě minuty zápasu hrál Přerov power-play. Po dvou minutách zazněla siréna a její jinak nepříjemný zvuk na nás tentokrát působil jako rajská hudba. „Uff, uff, hura, hura“ dva body jsou doma. Ligový titul se vrátil na roh ulice. Když k nám nepřijde, tak ať se aspoň nachodí.