Do nové sezony jsme nevkročili tou správnou nohou

HC Vítkovice Steel  -   HC RT Torax Poruba       5 : 8  (0 : 1) (4 : 4) (1 : 4)

Většina z vás tento zápas viděla. Tradiční městské derby. Byl to hokej líbivý, kombinační a rychlý. Myslím si, že konečný výsledek neodpovídal předvedené hře i když Poruba vyhrála zaslouženě.

Když jsem viděl naše před zápasové rozdělení pětek, tak jsem si myslel, že první lajna bude hodně silná, bude to taková ocelová, vítkovická pěst na soupeře. Druhá lajna to budou, jak říká Malič, lasičky. Rychlé, všude se protáhnou. Třetí lajna, klasická „údržbářská“.

Během zápasu jsem musel své úvodní, idealistické myšlenky přehodnotit. První lajna měla vůbec problém se dostávat za své vlastní třetiny, hrála hodně těžkopádní hokej. Když se ale dostala na dostřel soupeřovy branky byla poměrně nebezpečná. Její zápasová bilance byla 4/2. To znamená, že čtyři góly dala a dva dostala. Druhá lajna „lasiček“, tak ta při hře dopředu vůbec nezapřela svou přezdívku, ale směrem dozadu to byla katastrofa. Vůbec se nedržela hokejové pravdy „ Dopředu můžeme, dozadu musíme“. Její zápasová bilance byla 1/6. Jeden gól dala, šest dostala. Je jasné, že při některých gólech byla na ledě míchanina více pětek, ale já jsem ve své zápasové bilanci vycházel z toho, kolik hráčů z jednotlivých pětek bylo více na ledě v době inkasování nebo vstřelení branky. Třetí lajna měla bilanci 0/0 a myslím si, že splnila úkol „údržbářské lajny“.

V první třetině a její 12 minutě jsme prohrávali 0:1. Prohozením našeho beka o mantinel se „porubáci“ dostali do brejku a nebylo co řešit. Do konce první třetiny se výsledek už nezměnil. Poměr střel byl vyrovnaný, 9:7 v náš prospěch.

Ve 26 minutě jsme dostali na vlas stejný gól jako v první třetině a prohrávali jsme 0:2. Ve 29 minutě jsme snížili na 1:2. Byl to gól ze sólového úniku, náš hráč nedal porubskému golmanovi žádnou šanci. Ve 32 minutě jsme měli před naší brankou závar, bojovalo se u jedné tyčky. Puk se, se štěstím dostal na druhou stranu branky a tam zcela nekrytý útočník soupeře zavěsil do prázdné naší svatyně. Škoda, stav 1:3. V té samé 32 minutě jsme snížili, asi nejpěknějším, kombinační gólem zápasu na 2:3. Pak jsme asi porušili další hokejovou zásadu, kterou jsem slýchával od trenéra Holaně st., „Kdo dá gól, tak jde z ledu“. My jsme tam pětku nechali a ve 33 minutě se opět radoval soupeř. Prohráváme 2:4. Gól to byl opět na vlas stejný jako první dvě branky Poruby. Ve 36 minutě jsme hráli, k velké nevoli Poruby, přesilovou hru. Trvala pouhých 16 sekund. Náš útočník prostřelil porubského golmana z mezikruhů, pod lapačkou nad betonem. Snižujeme na 3:4. Opět jsme nevystřídali, ale tentokrát to bylo ku prospěchu věci anebo hokejová moudra asi až tak neplatí. Dali jsme gól na vlas stejný jako ten předchozí. Pod lapačkou nad betonem. Konečně jsme poprvé v zápase srovnali na 4:4. Ve 37 minutě jsme hráli v oslabení, naše čtveřice hráčů na ledě situaci nezvládla a 13 sekund od vyloučení jsme inkasovali na 4:5. Do konce zápasu se už stav nezměnil, takže jsme prohrávali o jednu, jedinou branku. Poměr střel 12:12.

Třetí třetina a zajímavý hokej stále pokračuje. Bitva jako řemen. Ve 48 minutě se dostává k puku náš obránce a prostřeluje vše, co mu stojí v cestě. Podruhé v zápase srovnáváme na 5:5. V 53 minutě ztrácíme puk ve středním pásmu, ale nevypadá to nijak tragicky. Porubský hráč puk střílí někde od modré čáry na naší branku a ten v ní i končí. Zase prohráváme 5:6. Myslím si, že až tento gól byl pro nás zlomový. Až do 53 minuty by tomuto zápasu slušela remíza a byla by spravedlivá díky předvedené hře obou týmů. Od 53 minuty bylo vidět, že jsme nad zápasem zlomili hůl v duchu hesla „Marnost nad marnost, vše je marnost“ V 59 minutě zvyšuje Poruba na 5:7. V 60 minutě hrajeme v oslabení, které trvá 25 sekund a inkasujeme poslední branku zápasu na 5:8. Poměr střel 12:11.