Domácí zlaté opojení

Původně to mělo být takové mezinárodní přátelské setkání čtyř týmů, které si to rozdají mezi sebou každý s každým. Jelikož se našel sponzor, kterému touto cestou mockrát děkujeme, byl to nakonec turnaj s medailemi. Je škoda, že na poslední chvíli odřekla účast HK Ružinov Bratislava. Přes veškerou snahu doplnit čtvrtý tým, se to prostě nepovedlo. Přesto si myslím, že si všichni kluci kvalitně zahráli plnohodnotných 120 minut čistého hokejového času. A díky „chalanům“ z Popradu to byl turnaj mezinárodní i když menší než se původně předpokládalo.

Los byl k nám tentokrát milosrdný. Nad losováním dohlížela státní notářka Adélka Férová, takže nějaké manipulace při rozlosování jednotlivých zápasů byly předem vyloučeny.

HC Vítkovice Steel  -   HC Olomouc       3 : 3  (1 : 1) (2 : 1) (0 : 1)

V tomto zápase jsme měli Olomouci, co vracet. Na jejich turnaji jsme s nimi prohráli 5:3, podotýkám zaslouženě.

Tento zápas byl již od počátku jiný, než náš předchozí zápas v Olomouci. Nebyli jsme pod tak silným tlakem a hrál se vyrovnaný hokej. Ve 14 minutě jsme obdrželi branku a prohrávali 0:1. Ale kontrovali jsme poměrně záhy a v 17 minutě jsme srovnali stav zápasu na 1:1. Tím skončila první třetina zajímavého zápasu.

V první minutě druhé třetiny jsme prohrávali znovu. Stav 1:2. Ve 33 minutě nám byla nabídnuta výhoda trestného střílení, tu jsme využili a opět srovnali stav na 2:2. Ve 37 minutě jsme zápas obrátili a vyhrávali jsme 3:2. Takto skončila i druhá třetina.

Ve třetí třetině se opět hrál zajímavý, bojovný hokej. Gól už ovšem dala jen Olomouc (44 minuta 3:3). Uzavřela celé utkání remízou, podotýkám zaslouženou. Poměr střel 27:25.

HC Vítkovice Steel  -   HK ŠKP Poprad       12 : 3  (3 : 2) (4 : 1) (5 : 0)

V tomto zápase jsme hráli o první místo. Zápas mezi HC Olomouc – HK ŠKP Poprad skončil 2:1 a bylo vidět, že Olomouc má v tom zápasu, hokeje plné krovky. Tabulková matematika říkala, že na první místo nám stačí vyhrát nad Popradem o dvě branky. Stačí. To se lehce řekne, ale těžko uskutečňuje, když máme stále problémy se začátky zápasů. Tentokrát to opět nebylo jiné. V 51 vteřině zápasu jsme prohrávali 0:1 a aby toho nebylo málo, tak ve 3 minutě jsme už prohrávali 0:2. Asi bylo na čase udělat zlaté medaili páá, páá. V 6 minutě jsme se probudili z mrákot a snižujeme přesilovou hrou na 1:2. No přesilové hry nám tentokrát vůbec, neuvěřitelně vycházely. Z šesti, takto nabídnutých výhod jsme dokázali čtyři využít. Naopak jsme ve čtyřech našich oslabeních neinkasovali. No 13 minuta nám přinesla srovnání stavu na 2:2 a taky stříbrné medaile. Za to 15 minuta nám přivezla zlato a my jsme vyhrávali 3:2. Jelikož už teď jsme měli více vstřelených branek než Olomouc, což byla druhá podmínka turnajového klíče při shodě bodů, tak jsme byli v 15 minutě zlatí hoši. Skončila první třetina.

Druhá třetina začala a my jsme kupodivu v jejím začátku neinkasovali. Ve 28 minutě jsme zvýšili skóre na 4:2, byla to opět využitá přesilová hra. Ve 31 minutě kluci z Popradu snížili na 4:3. Ve 36 minutě jsme zvýšili na 5:3 a tak postupně jsme zvyšovali naše skóre až do konce zápasu na konečných 12:3. Bylo vidět na „chalanech“ z Popradu, že toho mají taky už plné krovky a jejich předchozí zápas s Olomoucí je značně vysílil. Poměr střel 46:39.

Trenér po zápase na lavičce ke mně prohodil : „Tak ses Láďo konečně dočkal, máš zlato“. Měl recht, fčil mi už chybí ke spokojenosti jen ten ligový ťitul, tož kluci motory a rubejte !