Frýdek - Místek, málem se nám zadřel pístek
HC Vítkovice Steel - HC Frýdek - Místek 4 : 2 (0 : 2) (0 : 0) (4 : 0)
Nadpisovým veršem jsem nikoho nechtěl urazit, ale pouze naznačit, že jsme poprvé v této sezoně narazili na silný odpor, na který jsme mohli velice rychle doplatit. No naštěstí, to tak nedopadlo a mohli jsme shlédnout infarktový a nervy drásající souboj.
Opět měl zápas od začátku slušné tempo a skoro celé první dějství se odehrávalo tak, aniž by se brankáři obou týmů museli nějak hodně zapojovat do hry (poměr střel 7:6). Byla to třetina plná osobních soubojů, více či méně povedených akcí a kombinací. Měl jsem dojem, že máme o chloupek více ze hry, že jen čekáme, před zavřenými „gólovými dveřmi“ a marně k nim hledáme klíč. Ostatně, tak jak se to stalo letos už v nejednom zápase. Když jsem měl pocit, že klíčník už přichází k našim dveřím, tak nakonec opravdu přišel. Ale „dveře gólů“, odemkl našemu soupeři. A to smolným, nešťastným vlastní gólem. Naše kluky to trochu srazilo do kolen, ale jak jsme se pomalu začali zvedat a na obzoru jsme opět zahlédli člověka s klíči, tak ten bohužel, opět udělal svým příchodem radostnější frýdecký tým. První třetina pohledného hokeje skončila stavem 0:2 v náš neprospěch.
Po přestávce a příkazech trenérů, jsem si myslel, že zvedneme tempo a soupeřovy hráče přebruslíme, přestřílíme. To co se ovšem pak dělo mi mozek nepobral, všechno bylo naopak. Zpomalili jsme a soupeř nás přestřílel v drtivém poměru 8:17. Je zázrak, že jsme žádný další gól ve druhé třetině neobdrželi.
Třetí třetina se nesla v duch té druhé a za horizontem jsem slyšel chrastit klíče. Probíhala zrovna polovina třetí třetiny. Měl jsem pocit, že soupeř už nemá zájem klíčníka volat, možná měli strach, aby omylem neotevřel naše „gólové dveře“ a nebo už přestávali mít sílu vůbec volat. Toho jsme využili tentokrát my. Dovedli jsme ho za rukáv k našim dveřím. „Dělej, otvírej je nejvyšší čas !“ Tak v 51 minutě poprvé otevřel konečně i naše dveře. Dáváme kontaktní gól. Stav je 1:2, ale dva body má zatím Frýdek-Místek. Chlap s klíči nestačil ani zamknout a v 52 minutě, jsme dali srovnávací branku na 2:2, takže plichta. „Klíčníku, ani nezamykej, jdeme za vítězstvím, zamkneš až po zápase, jinak ti hrozí, že se nachodíš“, dralo se z našich hrdel. Chvíli přemýšlel a v 53 minutě pochopil, že nemlátíme prázdnou slámu. Obracíme výsledek zápasu na 3:2 a také krademe 2 body Frýdku-Místku, jako správní mafiáni a Al Capone rotuje v hrobě. No ještě není konec. Zbývají necelé dvě minuty zápasu. Pro nás čas jakoby se zastavil, pro soupeře ubíhá sedmi mílovými kroky. Navíc máme vyloučeného hráče. Bude se hrát power-play a na ledě se začínají prát naši čtyři kluci v poli s šesti soupeřovými kluky. Tahají se o Pana s klíči. V čase 59:41, odemkl nám. No a nakonec zazvonil zvonec a super zápasu je 4:2 konec.
Jo, a pokud se chcete zeptat, jak skončil klíčník? No viděl jsem ho jít, nadávajícího a s roztrhanou košilí směrem někde k Třinci, škoda mohl si večer odpočinout vedle na ČEZ aréně, a kdyby A-tým na něj volal z plných plic, ať jim přijde odemknout „golové dveře“, tak by jim možná vyhověl.