Jako přes kopírák s Třincem, ale v opačném gardu

HC Vítkovice Steel  -   HC Černí Vlci       12 : 2  (5 : 0) (5 : 2) (2 : 0)

No tento zápas se nám povedl dokonale. Od začátku bylo jasné, kdo je pánem na ledě. Byla to skvělá ukázka kolektivní výhry.

Takhle nějak by se dal jen přepsat předchozí článek, který popisoval náš debakl s Třincem. Připadal mi opravdu jako napsaný přes kopírák, akorát konec zápasu, tentokrát skončil „happy-endem“ pro naše barvy. A to jsme k vítězství nepotřebovali ani to pověstné štěstíčko. Asi mělo předplacené místo na střídačce A-týmu Vítkovic.

Prostě jsme na to vlítli a zcela jednoznačně, drtivě zvítězili. 

Abych pravdu řekl, bylo to i překvapivé vítězství, protože dle mého soudu byl Rožnov v prvním kole jediný tým, na který jsme opravdu neměli. Pokud by nějaký hnidopich chtěl říci : „Ale kdyby ten Rožnov přijel v kompletní … . Dost ! Hokej se na kdyby nehraje. Prostě jsme 60 minut byli lepší tým, a proto jsme vyhráli.

Sponzoři 6.třídy a hosté mohli sledovat pěkný hokej s kvalitními brankáři, dobře šlapajícími zadáky a údernými útočníky. I když jsme mohli občas vidět nějakou tu chybičku, tak nikdy nebyla tragická a neměla katastrofální důsledky.

V zápase s Třincem jsem vyzdvihoval vaši marnou snahu s výsledkem ještě něco udělat. Tentokrát to není potřeba. Myslím, že jste si zápas užívali.

Na závěr bych vás chtěl ještě opět upozornit, že hrajete kolektivní sport, kde celkem není podstatné kdo góly dává nebo kdo má kolik bodů v kanadském bodování. Kulometčík potřebuje ke své střelbě nabíječe, ale taky potřebuje nosiče nábojů, pokud tyto lidi nemá, no tak nedá ani ránu. Tým musí fungovat jako správně namazaný stroj, kde ozubená kolečka zapadají jedny do druhého, jen tak je šance dojet hodně daleko.