Karvinský masakr rozhodčí píšťalkou
SK Karviná - HC Vítkovice Steel 4 : 4 (1 : 1) (1 : 1) (2 : 2)
Aby nedošlo k mýlce, hned v úvodu vysvětlím název článku. Nechci působit, jako „zlínský ubečenec“. V názvu mi vůbec nešlo o to, že by nás rozhodčí nějakým způsobem „zařízli“, to je takový krásný název pro jev, kdy je celá ledová plocha trochu více nakloněná k domácímu týmu a není v ideální rovině. Ani nejsem rozčílený, jak mi bylo podsouváno, že minule jsme v Karviné vyhráli 16 nevím kolik a dnes jsme pouze remizovali. Já jsem byl jen obyčejně „nasraný“, jakým způsobem byl zápas veden, a že zde mohlo dojít k těžkým, zcela zbytečným úrazům, díky tomu, že zápas vedli dva kluci, kteří věkem nebyli příliš vzdálení od věku hráčů. Tady bylo vidět, jak to může vypadat, když zápas dětí, pískají děti. Když jsem se v kabině rozhodčích při vyřizování po zápasových formalit, trochu, možná hulvátským způsobem vyjádřil k jejich vedení - nevedení utkání a snažil jsem se jim vysvětlit, že oni jsou ti, kteří mohou ovlivnit průběh zápasu a zda se stane nějaký úraz nebo ne. Bylo mi odpovězeno, že takto se hraje běžně. Moc hezké, akorát nevím kde, možná v Jastrzebie. Naštěstí se v tomto zápase žádný úraz nestal. Už jsem někde psal, že jak jsme jednou, pro mne zcela nelogicky vyhráli, tak při nás stálo štěstí z celého světa. Při tomto zápasu měli slet snad všichni strážní andělé celé galaxie.
Karvinský tým hrál hodně brutálně a nebylo snad zákroku nebo dohrání puku, které by nekončilo krosčekem, loktem nebo seknutím. Když se naši kluci přesvědčili, že takovéto nedovolené zákroky jsou v Karviné zcela dovoleny, tak začali oplácet stejnou mincí a bylo opravdu zaděláno na průser. V jeden moment jsem měl pocit, že kluci hrají v lese. Tolik stromů na ledě, jsem už dlouho neviděl. To bylo hitů, jak slimáků po dešti. Hity ze vzteku a bez puku, to je vše v normálním hokeji považováno jako nedovolené bránění. Děti v černo-bílo pruhovaných dresech, to ovšem nevěděli, asi tak daleko si nestačili přečíst Pravidla ledního hokeje. Navíc při takto vedeném hokeji, nebyla na stadiónu přítomná zdravotní služba. Což jsem vůbec nepochopil. Místo ní tam byl „kybel“ s ledem, který byl po zápase zcela prázdný. Když by se mě někdo zeptal, jestli si nepůjdeme zahrát hokej do Karviné. Tak mu s klidem odpovím: „Ne, děkuji, už jsem blil“.
K zápasu nevím co napsat, já jsem většinu doby sledoval časomíru, ať už to skončí. A hlavně bez úrazu. Kluci obou týmů se snažili, bojovali a mohl to být celkem napínavý zápas, kdyby jim celkový dojem nezkazili dvě černobílé pruhované děti. Po zápase se měli kluci svorně sejít a rozhodčím strčit píšťalku tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno. Normálně mi neuvěříte, jak jsem se při tom článku opět rozčílil. Co rozčílil, opět normálně „nasral“.
Remízou s Karvinou jsme přeskočili Přerov na prvním místě, ale ten měl ještě zápas k dobru s Opavou. Ligový titul vykročil směrem k Ostravě.
Doufám, že jsem svým článkem některým případným čtenářům nezpůsobil psychickou ujmu. Ale holt tvrdý zápas, tvrdý článek.