Když útok není útokem
HC Vítkovice Steel - HC AZ Havířov 2010 4 : 4 (1 : 1) (2 : 3) (1 : 0)
Prohrou s Prorubou jsme ztratili poslední, malou šanci bojovat o první místo v letošním ligovém ročníku. Stále se dá ovšem bojovat o titul vicemistrů. Na začátek se podíváme do soupisek obou týmů, ať takříkajíc, víme do čeho v zápase půjdeme. Nám se do sestavy vrátili dva obránci, takže jsme nemuseli improvizovat na zadáckých postech, jako v předchozím zápase s Porubou. Bylo nás v tomto zápase více hráčů do hry, takže i sil by mělo být více. Havířov přijel se svou sestavou, s kterou jsme minule remizovali 1:1. Vůbec se nedal očekávat, nějaký jednoduchý, jednoznačný zápas.
Začala první třetina a hrál se hokej trochu pomalejší než s Prorubou, ale v každém případě byl „dívatelný“. V 10 minutě, hvizd píšťalky rozhodčího poslal našeho hráče na trestnou lavici. Hráli jsme v oslabení, ale jen chvíli, protože nedovoleného zákroku se dopustil i náš soupeř a síly na ledě se vyrovnaly. Hříšnici si odseděli své tresty a skóre zápasu se nezměnilo. Stále bylo 0:0. V 15 minutě jsme dali první gól. Dal ho náš obránce. Toto píšu záměrně, protože v tomto zápase, dali z našich čtyř gólů, tři góly obránci. Útočníci byli celý zápas, zcela jaloví. Z úvodního gólu jsme se mohli radovat přesně 48 sekund, protože v 16 minutě Havířov vyrovnal na 1:1. V 18 minutě jsme hráli přesilovou hru, ale další branku jsme již neviděli. Třetina skončila stavem 1:1. Poměr střel 17:15.
Druhá třetina, to byl stejný hokej, jako v předchozí části. Ve 24 minutě vedeme 2:1. Gól dal opět obránce. První gól šel z levého křídla, tento gól dalo křídlo pravé. Z této branky jsme se radovali plných 108 sekund, protože ve 26 minutě Havířov srovnal na 2:2. Ve 28 minutě se opět ujímáme vedení v zápase. Vedeme 3:2. Branku tentokrát nevsítil obránce, jak bylo zatím v tomto zápase zvykem, ale světe div se, útočník. Navíc útočník třetí lajny, které se vtipně říká „údržbářská“. Pořád jsem nevěděl, kde je našich šest útočníků z první a druhé „elitních“ řad. No asi spali na mezi nebo zcela zapomněli na kombinační hru. Oni si prostě hráli svůj „jajánkovský“ hokej, který v tomto zápase a asi ne jen v tomto, nikdy neslaví bůhvíjaký úspěch. Hrajeme dále a obraz hry se moc nemění. Z tohoto gólu jsme se radovali dlouhých 223 sekund. Ve 32 minutě Havířov opět srovnal na 3:3. Pořád jsem měl pocit, že jsme lepší tým, ale nedokážeme odskočit od soupeře aspoň o dvě, uklidňující branky. Ve 38 minutě se chopil vesel Havířov a dal nám branku. Prohráváme 3:4. Rázem jsme se ocitli v pohádce. Ondřej Sekora – Ferda cvičí mraveniště. V našich řadách zavládl naprostý chaos. Bylo veliké štěstí, že se druhá třetina chýlila ke svému konci. Poměr střel 10:10.
Pokud si myslíte, že ve třetí třetině jsme začali hrát kombinační hokej a soupeře jsme jasně přehrávali. No, tak to si nemyslete. Útočné řady stále hrály „jajánkovský“ hokej, který nevedl vůbec k ničemu. Opticky jsme měli sice převahu, ale bylo nám to zcela na nic. Kormidla se musel opět chopit bek na levé straně hřiště. Vyšvihl gól, který se může honosit nálepkou Nejpěknější gól našeho týmu v této sezóně. Pokud by tento zápas přenášela televize, tak by se určitě mohl stát kandidátem v soutěži „ Zlatý kakoč“ neboli „ Zlatá helma“. Byla to šupa jako z děla od modré čáry. Prostřelila úplně všechno, co ji stálo v cestě a zastavila ji pouze vnitřní síť soupeřovy branky. V čase 52:18 srovnáváme na 4:4. Od tohoto gólu jsme soupeře začali přehrávat a ten v podstatě už jen bránil remízový stav. Další gól už nepadl. Zápas skončil plichtou. A naší ztrátou jednoho bodu. Protože ztráta to v každém případě byla. Poměr střel 9:11.