Marné vytí Vlků

HC Vítkovice Steel  -  HC Černí Vlci    7 : 3  (3 : 0) (0 : 2) (4 : 1)

Na tento zápas jsem si vyslechl více názorů. Od sponzorů, trenéra, rozhodčích i od soupeře. Jelikož některé názory různých táborů, se dost podstatně navzájem rozcházely, tak jsem začal mít pocit, že jsem byl na úplně jiném hokeji.

Asi vás nejvíc zajímá, jak se k zápasu vyjádřil náš trenér. Teď nevím jestli to mám vůbec napsat, jestli to není nějaké tajemství, tajemství děsně tajné. Zariskuji, a možná budete překvapeni. Trenér byl tentokrát na hodně pozitivní straně barikády, předvedená hra našich borců se mu líbila a s hokejem byl spokojený. Teda, pokud věty, které po zápase říkal nemyslel spíše ironicky, což si myslím, že v nich ironie nebyla. Takže to máme názor s pozitivní strany a já si dovolím zastupovat svým článkem druhou stranu barikády. Dejme tomu tu negativnější.

Na začátku hned napíšu, že jsme byli asi opravdu lepší tým a výhru jsme si zcela právem zasloužili. Ale byly tam nějaké ale, o kterých se zmíním níže.

Začíná první třetina. Hraje se hokej v takovém středním tempu a moc šancí přímo ohrozit oba gólmany je minimální. Všech deset hráčů na ledě je celkem dobře postaveno a hraje se spíše mezi obranými pásmy obou týmů. To trvá do 5 minuty. V té době se totiž ujímáme vedení v zápase 1:0. Nestřídáme. Ta samá lajna a v té samé 5 minutě zvyšuje na 2:0. Teď už střídáme. Opět podařený vstup do zápasu. Soupeř provádí brankářskou rošadu a do jejich brány nastupuje nový brankář. V 6 minutě hrajeme přesilovou hru, kterou využíváme a vedeme 3:0. V těchto chvílích se zdá, že máme našlápnuto k jednoduchému vítězství. Počítal jsem, že soupeř zvedne obrátky a bude se snažit s výsledkem něco udělat. Ale ve skutečnosti jsem měl pocit, že naopak ještě více zpomalil hru. Tak to je super, můžeme zaútočit v plné parádě a Vlky pěkně prohnat, jsem si myslel. Bohužel, my jsme zpomalili taky. Najednou jsme se ocitli ve spací fázi pohádky o Šípkové Růžence. Spala celá multifunkční hala, spali hráči, diváci i rozhodčí. To byl ten vtipný okamžik, jak rozhodčí pár sekund hledali, kde vlastně je puk, a já slepý jak patrona jsem viděl, že puk leží za mantinelem na zemi, kde se nadá zažít pocit skluzu. Když puk uviděli, tak se neozvalo klasické ostré „Hvííízd !“, ale jenom takové ospalé „Hvííóóózd ?“. Asi nejlépe se k celé situaci na ledě v první třetině vyjádřil vedoucí týmu Černých Vlků, jak mi říkal :“ To jsme vás, ale pěkně uspali ?“, jsem mu odpověděl zívnutím : „Nóóó, tóó jóóó.“  První třetina skončila stavem 3:0 a poměr střel byl 11:10.

Druhá třetina. Tak tu jsem měl na začátku pocit, že princové i Šípkové Růženky jsou vlastně dvě. Ta od Vlků už byla políbena a zvesela princi nadbíhala. Zato ta naše měla pořád půlnoc a náš princ se kdesi zapomněl. Vlci do toho šlápli a měli jsme jen hodně štěstí, že jsme hned v úvodu, dle vyprávění čárového rozhodčího, neinkasovali. Protože náš gólman už byl překonaný, ale puk se zastavil těsně před brankovou čárou v kaluži vody. To asi, Štěstíčko nemohlo najít toaletu. Takže stav je pořád 3:0. Ve 27 minutě jsme hráli v oslabení a ve 28 minutě Vlci snížili na 3:1. Začala hokejová bitva, už nikdo nespal. Ve 34 minutě jsme obdrželi další branku a skóre bylo 3:2. Zápas dostal grády a začal nám utíkat z rukou. Jen horko těžko jsme soupeři nedovolili srovnat stav utkání do konec druhé třetiny. Skóre zůstalo 3:2. Poměr střel 14:13.

Třetí třetina měla rozhodnout a šance byly vyrovnány. Ve 43 minutě jsme rozvlnili síťku soupeře a tímto mu dali najevo, že doma chceme vyhrát my. Vedeme 4:2. Ve 45 minutě přání potvrzujeme a vedeme 5:2. Gól ve 49 minutě nenechává nikoho na pochybách, že jdeme za vítězstvím. Stav je 6:2. V 53 minutě Vlci snižují na 6:3, ale 59 minuta zpečeťuje naše konečné vítězství 7:3. Poměr střel 11:5.