Naše cesta v Play-off 2014/15

Jednotlivé naše zápasy v play-off jsem záměrně aktuálně nepopisoval. Vše jsem si chtěl nechat nakonec. Riskoval jsem, že některé věci si již nebudu dobře pamatovat, ale stále jsem doufal, že pokud se podívám do Zápisů o utkání a Technických záznamů, popřípadě využiji různých webových stránek, tak se mi paměť vrátí a já všechny zápasy popíši zpětně. Popíši je svýma očima a vůbec si ve svých postřezích nenárokuji nějaký patent na rozum.

Jelikož to bylo skvělých 14 dnů, tak je opravdu o čem psát. V každém případě jsem byl moc rád, že jsem mohl být přímo v dění a měl jsem z části možnost nahlédnout pod pokličku jednotlivých zápasů. Proto se s vámi diváky, sponzory, fanoušky chci o své zážitky chtěl podělit, aby jste také, alespoň částečně mohli nasát atmosféru letošního Play-off.

V nadstavbě jsme skončili na 4. místě. V 1. kole play-off nás čekala Olomouc. Toto bylo známé už celkem dost dlouho, akorát jsme pořád nevěděli, jestli budeme hrát první zápas doma nebo v Olomouci. Za předchozí utkání nadstavby s Třincem nám hrozila kontumace výsledku (neoprávněný start dvou našich hráčů v utkání) a ztráta jednoho bodu, to mohl být ten jazýček na vahách, jestli budeme mít výhodu domácího prostředí nebo ne. Nakonec to bylo jedno, nezáleželo, jestli bychom ten bod ztratili nebo ne. Prostě tak jako tak, bychom skončili na 4. místě.

 

Hodně emotivní zápas

Takže jsme ve středu 11.3.2015 přivítali na našem ledě Hanáky z Olomouce o mohlo začít 1. kolo play-off, prvním zápasem.
Ve 4 minutě jsme byli vyloučeni, ale oslabení jsme zvládli. Olomouc byla hodně nepříjemný soupeř. V první třetině nás přestřílela 16 ku 9 naším ubohým střelám. Olomouc střílela, ale naštěstí my jsme dávali góly. Další vynikající personou byl vrátný v naší bráně. Jeho skvělá forma proplouvala celým play-off. V 9 minutě jsme otevřeli skóre a vedli jsme 1:0. Za pouhých 14 vteřin jsme se radovali podruhé. Vedeme 2:0. V 11 minutě jsme opět vyloučeni. Olomouc cítí šanci na kontaktní gól. Ale za necelou minutu fauluje i ona a síly na ledě jsou vyrovnány. Hraje se 4na 4 hráče v poli. To však netrvá dlouho, cirka 10 sekund. Frustračně se dopouští krosčeku další hráč Olomouce. Hraje se 4 na 3 hráče v poli a my svou výhodu využíváme. Vedeme 3:0. První vyloučený hráč Olomouce jede z trestné lavice přímo za rozhodčím a něco vykřikuje. Mám pocit, že je ukřivděný, že díky jeho faulu jsme teď dali gól. Asi by se měl hráč podívat do zrcadla a dát si facku. Zcela po právu dostává 10 minut osobního trestu. Ještě chvíli hrajeme přesilovku a pak jsou síly na ledě vyrovnány. Stále je stav 3:0 pro naše barvy. V 15 minutě jsme vyloučeni my, ale hru v oslabení zvládáme. V 19 minutě jsme posláni na trestnou lavici opět my. Je konec první třetiny. Stav je stále 3:0. V oslabení budeme pokračovat ve třetině druhé. Poměr střel 6:16!!

Druhou třetinu jsme zahajovali v oslabení, ale Hanákům jsme nedali žádnou možnost nějak korigovat výsledek. Druhá třetina se nesla v duchu bojovného výkonu na obou stranách a bylo se na co dívat. Olomouc není týmem, kterého by položilo na lopatky nějaké skóre 3:0 v jeho neprospěch. Ve 29 minutě je Olomouc vyloučena. Tuto výhodu se nám nepodařilo využít. V této třetině se dle mého názoru na olomoucké straně mělo vylučovat mnohem více. Bylo tam spousta zákroků na naše hráče, kteří nebyli vůbec na puku, a přesto byli sráženi k ledu. Některé zákroky byly až do očí bijící a píšťalka hlavního sudího byla němá. V čase 49:16 Olomouc snížila na 3:1. Takový gól do naší šatny. Poměr střel 12:17.

Začala třetí třetina a v její 45 minutě zvyšujeme na 4:1. Pak přichází náš nepochopitelný útlum. V 50 minutě Olomouc snižuje na 4:2. Ještě v té samé minutě olomoucký kohout kokrhá znovu a výsledek je 4:3. Kontaktní gól a my začínáme mít hnědé spodky. Olomouc je na koni a my čekáme na konec zápasu. Kolem 53 minuty Olomouc dává branku, ale ta není uznána z důvodu postavení soupeřového hráče v našem brankovišti. Tady opravdu nevím. Ne, že bych se nechtěl k této situaci vyjádřit, ale já jsem v tu dobu led nesledoval, jelikož jsme měli problémy technického rázu na střídačce. Jenom z reakce olomoucké střídačky, která byla velmi klidná, to znamená neadekvátní k nastalé situaci, usuzuji, že gól opravdu nemohl být uznán. Hrálo se dále. V čase 53:01 zvyšujeme skóre na 5:3. Jenže v čase 53:50 Olomouc snižuje opět na rozdíl jednoho gólu. Momentální stav je 5:4. Blíží se konec třetí třetiny a je zcela pochopitelné, že soupeř má zájem o vyrovnání výsledku. Potřebuje se dostat do našeho pásma a odvolat brankáře. Máme tady situaci, která vyvolala velkou vlnu emocí. V podstatě na obou stranách soupeřů. Olomoucký hráč se snaží dostrkat puk do našeho obraného pásma, brání mu v tom náš hráč. Z obou střídaček puk nejde vidět a rozhodčí píská postavení mimo hru. Olomoucká střídačka začíná, dle mého názoru zcela nelogicky protestovat. Byla to opravdu vyhrocená situace. Olomoucká střídačka prskala jedovaté slova na všechny strany. Hlavní sudí upozorňoval trenéra nato, že pokud svůj monolog neukončí, tak poputuje na tribunu, což znamená 2 minuty pro hráčskou lavici. Jenže olomoucký trenér byl v „ajfru“. Situace začala být poměrně nepřehledná. Sudí nakonec trenéra nepotrestal, na ledě na středovém kruhu stálo 5 a 5 hráčů. Jeden hráč soupeře stál na ledě u vrátek, které byly zavřené a další hráč naskakoval na led i když už bylo zakázáno střídat. Rozhodčí hodil puk a vyloučil olomouckou lavici za příliš mnoho hráčů na ledě. No a teď babo raď, kdo má pravdu. Celkem jsme tuto situaci diskutovali v širším „odborném“ kruhu při dalším tréninku na tribuně. Padlo tam, že rozhodčí je zodpovědný za počet hráčů na ledě před vhazováním a že to byla jeho chyba. To je celkem rozumný argument, ale i když jsem si znovu přečetl celé pravidla LH, tak není nikde uvedený. Dle mého názoru měl rozhodčí vyloučit trenéra mimo střídačku (PLH551), protože důvody k tomu opravdu byly. Následoval by dvouminutový trest. Nebo puk vůbec neměl vhazovat a použít pravidlo (PLH566) odmítnutí zahájit hru. Rozhodčí však potrestal olomouckou střídačku trestem příliš mnoho hráčů na ledě. Jelikož byl trest uložen v čase 58:01, tak měla následovat možnost trestného střílení (PHL573). Ta nám ovšem nebyla vůbec nabídnuta. Hodně emotivní zápas pro nás skončil těsným vítězstvím 5:4. Poměr střel 7:10.

HC Vítkovice Steel  -  HC Olomouc      5 : 4  (3 : 0) (0 : 1) (2 : 3)

 

Paráda !

V pátek 13.3.2015 jsme jeli do Olomouce. V pátek třináctého to nevěští nikdy nic dobrého. Navíc po středečním zápase nám bylo vyhrožováno, že se máme v Olomouci na co těšit. V realizačním týmu propukla panika a měli jsme vykombinované snad všechny možnosti, jak nás může soupeř tak zvaně „zaříznout“. Nebudu je tady popisovat, protože by to vydalo na román a navíc jsou to velice citlivé informace. Mimo to je každý hokejista silně pověrčivý. Já osobně ne. Ale po tomto play-off, se to naprosto změnilo. Za vším už vidím „smolničky“ a zažité vítězné rituály se nesmí v žádném případě měnit. Když vám napíši, jak jsme byli s vedoucím v šoku, že jsme se zapomněli před dalším zápasem pomalovat, protože jsme byli v předchozím zápase pomalováni a vyhráli jsme, tak mi nebudete věřit. Pořád jsme debatovali, jestli se domalovat nakonec nepůjdeme. Nakonec jsme to riskli a naštěstí to „smolnička“ nebyla. Na další zápasy jsme se radši už nemalovali, abychom nepřinesli do týmu smůlu. No v malování to zřejmě asi nebylo, ale na 100% to už dnes nemůžu tvrdit. Před zápasem se přišel trenér Olomouce našemu trenéru omluvit za své nevhodné chování v předchozím utkání. Jenže my jsme byli stále ve střehu a tento férový krok jsme považovali jen za nějaký další možný způsob jak nás oblafnout.

Začala první třetina, opět se hrál hokej, který se mohl honosit nálepkou play-off zápas. Skvělá podívaná. V 7 minutě se ujímáme vedení a vedeme 0:1. Ve 12 minutě hrajeme přesilovou hru, kterou nevyužíváme. V 16 minutě zvyšujeme na 0:2 a vyháníme domácího brankáře z jeho klece. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by rozhodčí měli na hru dvojí metr. V 19 minutě jsme vyloučeni my. Ale pro nás lichotivé skóre 0:2 se nemění. Poměr střel 17:12.

Druhou třetinu zahajujeme v oslabení, které pokračuje ze třetiny první. Vše zvládáme a výsledek je konstantní. Ve 23 minutě navyšujeme na 0:3. Jsme hodně blízko 2. kola play-off. Ale spousta minut je ještě před námi. Ve 25 minutě jsme vyloučeni. Už minutu se úspěšně bráníme a jsme posláni do třech hráčů. Zvládáme oslabení 5 na 3 hráče i následné oslabení 5 na 4 hráče. Hlavou mi proběhne hokejová hláška, kdo není schopen dát branku ve dvojnásobné přesilovce, tak ten nemá právo zvítězit. Kéž by tomu tak bylo. Ve 32 minutě jsme byli vyloučeni znovu. Tak tady si myslím, že sudí ujel. Dostáváme 2 minuty za nedovolené bránění, což je totální nesmysl, protože náš hráč byl na puku a střetl se s hráčem soupeře. Nám bylo odpískáno nedovolené bránění. On to byl ale spíše faul soupeře. Hru v oslabení jsme nezvládli a Olomouc snížila na 1:3. Od této minuty se dalo říct, že rozhodčí začal pískat tak trochu pro svůj tým. Nemůžu říct, že by nás „zařezával“. Ale domácím fauly nepískal a nám pískl každou kravinu. Měli jsme celkem štěstí, že jsme moc nefaulovali a góly jsme dávali takové jednoznačné, o kterých nemohlo být pochyb. Tak jako například ve 38 minutě, dala naše čtvrtá lajna. Vedli jsme 1:4. Hrála se 39 minuta, blížil se konec druhé třetiny a my jsme prováděli dostřídávání. Trochu nám to v té výměně hráčů na ledě zaskřípalo a Olomouc nám dala gól do šatny. Snížila na 2:4. Poměr střel 18:15.

Třetí třetina začala naší přesilovou hru. Takové viditelné podražení už prostě musel rozhodčí odpískat. Přesilovku jsme zvládli a zvýšili jsme stav na 2:5. Jenže stále nebylo dobojováno a tím, že rozhodčí zavíral oči nad některými fauly Olomouce, se soupeř dostal do tlaku a v podstatě do hry. Ve 45 minutě snižoval na 3:5. Ve 47 minutě jsme byli vyloučeni. Respektive rozhodčí ponechal výhodu. Soupeřův brankář jel na střídačku a naskočil 6 hráč do hry. Olomoucký obránce střílel, ale nastřelil našeho hráče. Puk se odrazil od jeho holenních chráničů a jel poměrně rychle do olomoucké branky. Hráč Olomouce ho stíhal, až už bylo celkem jasné, že ho nedojede a puk byl od brány cca 2 metry, a bylo jasné, že v ní skončí, tak teď rozhodčí zapískal. Bohužel nevím co. Dle mého názoru to měl být jasně vlastní gól. Následně jsme měli být vyloučeni na dvě minuty. Kdybychom prohráli, tak v tomto momentě rozhodčí hrubým způsobem ovlivnil zápas. Šestý gól v olomoucké síti si myslím, že byl poslední hřebíček do jejich rakve. Bohužel se tak nestalo a muselo se bojovat dále. Stav byl neměnný 3:5. Začalo naše avízované oslabení a kohouti snížili ve 49 minutě kontaktním gólem na 4:5. Tak to byla krev do žil Hanáků. Začalo se hrát jako o život. Probudili se i diváci v ochozech stadionu. V 57 minutě OIomouc srovnala na 5:5. Olomoučtí kohouti byli v „laufu“. Začala běžet 60 minuta a schylovalo se k prodloužení. Už jsme na lavičce uvažovali, že budeme muset posunout termín objednané večeře. Na ledě jsme byli v obraném pásmu Olomouce. Náš bek se zmocnil puku a sjel si k brance soupeře. Chybělo už jen pár sekund do konce třetí třetiny. Celá střídačka na něho volala, ať už vystřelí. On si chladnokrevně udělal kličku kolem olomouckého beka a vystřelil. Puk se zatřepetal v síti a my jsme 8 sekund před koncem utkání vedli 5:6. Domácí hráči zůstali jako opaření a vyrovnat už neměli žádnou šanci. Vyřadili jsme Olomouc. Postupujeme do 2. kola play-off. To byla radost. Poměr střel 16:10.

HC Olomouc  -  HC Vítkovice Steel      5 : 6  (0 : 2) (2 : 2) (3 : 2)

 

Po vyřazení Olomouce v 1.kole play-off, nás čekalo kolo druhé a velice těžký soupeř PSG Zlín. Zlín byl celou sezonu jasným leaderem naší skupiny a měli jsme s ním zápornou zápasovou bilanci. Se šesti vzájemných zápasu jsme je dokázali porazit pouze jednou, jedinkrát. Přesto jsme doufali, že i zázraky se dějí a do zápasů jsme šli naplno. Dokonce se mi zdálo, že jsme produkovali ještě lepší, kompaktnější hokej než v předchozích zápasech s Olomoucí. Určitě jste si všimli, že v našem kádru došlo k řadě změn v sestavách i v samotných lajnách oproti předchozím zápasům. Co však zůstalo stejné, bylo to, že jsme stále hráli na čtyři lajny. Olomouc i Zlín hráli pouze na tři lajny. Jednak jsme chtěli šetřit síly, ale osobně si myslím, že hlavní důvod byl ten, jak říkal trenér: „Všichni kluci, bez rozdílu si to play-off vybojovali, takže si zaslouží v tom play-off i hrát“. Možná proto v týmu panovala pohodová atmosféra. Někdo mohl být v určité fázi zápasů zklamaný z rozhodnutí trenéra, ale já jsem stále cítil, že jsme velká rodina a jdeme si ty zápasy užít.   

 

Velká škoda!

Je středa 18.3.2015 a jsme ve Zlíně začíná druhé kolo play-off.            

Strategie do zápasu byla následující. Hrajeme na čtyři lajny. První naše dvě lajny měli zachycovat tlak prvních dvou sestav Zlína. Naše třetí lajna, drtivá, měla dávat góly proti třetí lajně Zlína. Naše čtvrtá lajna měla útočit na zlínskou čtvrtou lajnu. Zlín měl k dispozici taky 4 lajny, jenže naši taktiku zřejmě prokoukl a od začátku hrál na pouze tří lajny, tím se nám to celé zbořilo. Ale i tak od úvodního buly, byl k vidění na střídačce soupeře zmatek, jak jsme jim zamotali hlavu s naší sestavou. V první třetině, což se dalo očekávat, byl k vidění silný tlak na naši bránu. Prostě Zlín útočil a my jsme perfektně bránili. Jednou se prostřídaly všechny naše čtyři lajny na ledě a stále se hrálo v našem obraném pásmu. Jak nastoupila druhá naše lajna podruhé na led, tak jsme se poprvé dostali do obraného pásma Zlína. V první třetině to byl opravdu divoký nápor na naši klec, jenže my máme v bráně skvělého strážce. Navíc zadní řady plnily přesně příkazy trenéra. Takže bylo stále 0:0. Až v 11 minutě kapitulujeme a prohráváme 1:0. V podstatě do konce první třetiny Zlín skvěle útočil a my jsme ještě skvěleji bránili. Proto se výsledek 1:0 nepohnul. Poměr střel 20:6!

Druhá třetina byla herně trochu více vyrovnanější, ale stále jsme byli pod tlakem, akorát jsme více začali vystrkovat růžky. Naše sporadické útoky, byly více nebezpečnější než našeho soupeře. Začaly zvonit tyčky. Ani se nijak moc nevylučovalo, akorát proběhla jedna bitka. Skončila remízou a vylučovalo se na obou stranách.

Druhá třetina byla bezbranková, takže stav byl stále 1:0 pro Zlín. Poměr střel 20:7!

Do třetí třetiny jsme nastoupili se třemi lajnami, což bylo celkem pochopitelné, zápas gradoval. Ve 42 minutě jsme hráli v oslabení, ale to jsme v pohodě zvládli. Opravdu si nepamatuji, kdy jsme naposledy ve Zlíně ve třetí třetině prohrávali pouze 1:0. Většinou jsme prohrávali rozdílem 5-ti branek. Tentokrát to byla zcela vyrovnaná partie. Zlín začal být evidentně unavený a my jsme stále hráli to své tempo. Možná jsme hráli trochu rychleji než v úvodu zápasu, soupeře jsme jemně přehrávali, bohužel naše zakončení nebylo to pravé ořechové. V podstatě celý zápas nám moc nešly přihrávky. Nevím, jestli to bylo velkou nervozitou. Od půlky třetí třetiny jsme už hráli na dvě lajny. V 56 minutě jsme si i my mohli dovolit hrát přesilovou hru. Sehrávali jsme ji celkem dobře. Počítal jsem s tím, že trenér využije přesilovou hru k power play, protože do konce zápasu zbývaly asi 3 minuty a mohli jsme hrát 6 na 4 hráče, navíc se nám dařilo držet obrané pásmo soupeře. Neudělal to. Přesilovku jsme nevyužili a do konce zápasu zbývaly 2 minuty a 14 vteřin. Na Zlín jsme zatlačili a v podstatě jsme hráli už jen na polovině soupeře. V čase 58:49 jsme srovnali na 1:1. Tož to byla voda na náš mlýn. Takto skončila i normální hrací doba. Poměr střel 8:10.

Začalo prodloužení, které se v play-off hraje na 10 minut. Zlín mobilizoval všechny své poslední síly a najel hned po úvodním buly do našeho pásma. V čase 60:14 jsme se dopustili faulu podražením. Náš hráč jen tak kolem sebe na „slepicu“ máchl hokejkou a trefil zlíňáka, ten samozřejmě spadl. Naši fanoušci s verdiktem rozhodčího evidentně nebyli spokojeni. Z mého pohledu to faul byl, ale zároveň si myslím, že tento typ faulu se v prodloužení v play-off už nepíská. Navíc v proběhlých 60-ti minutách bylo k vidění na té či oné straně více horších zákroků, které zůstaly bez potrestání. Rozhodčí vedl utkání hodně dobře, ale tady si myslím, že byl příliš přísný. Hráli jsme 4 na 3  hráče v poli, nedařilo se nám vyhodit puk z pásma, pak se nám to podařilo takovou polovysokou žabkou. Jenže na modré čáře puk chytil soupeř do rukavice, tak tady jsem se i nasral, protože to bylo zcela jednoznačné sevření puku. Mělo se pískat a rozhodčí by soupeře vykázal mimo naše obrané pásmo. Jenže rozhodčí to neodpískal a puk zůstal u nás v pásmu. Zlínský hráč dostal přihrávku na modrou čáru. Vystřelil a tečovaná střela od brusle nebo hole našeho hráče se dostala za záda našeho gólmana.  Hodně nešťastný gól. V čase 60:48 jsme prohráli v prodloužení 2:1. Poměr střel 2:0. Když se na to dívám zpětně, tak zřejmě toto byl rozhodující zápas celé série.   

HC PSG Zlín  -  HC Vítkovice Steel      2 : 1  (1 : 0) (0 : 0) (0 : 1) pp (1:0)

 

Srovnáváme sérii na 1:1

Je pátek 20.3.2015. Na náš led přijíždí Zlín a má play-off mečbol. V případě naší výhry se bude hrát rozhodující zápas v neděli ve Zlíně. Taktika zůstává stejná, stále hrajeme na čtyři lajny. Zdravíme se s realizačním týmem soupeře. Ti nám říkají, že už se jim nechce hrát v neděli ve Zlíně. Na to jim odpovídám, že to chápu, že tedy ať vyhraje ten lepší, samozřejmě Vítkovice.

Zápas začíná. Začíná úplně stejně, tak jako ve Zlíně. Zlín nám nedovoluje hrát a my se nemůžeme dostat do hry. Hokej je o poznání pomalejší než v předchozím zápase a taky musím říct, že je méně pohlednější. V 5 minutě prohráváme 0:1. Nevypadá to s námi vůbec dobře. Zbraně však neskládáme. Ubíhajícími minutami se hra vyrovnává a akce střídá akci. V 16 minutě hrajeme přesilovou hru, kterou nedokážeme zužitkovat ke svému prospěchu. První třetina končí pro nás nelichotivým stavem 0:1. Poměr střel 19:18.

Začíná druhá třetina. V její 22 minutě hrajeme přesilovou hru, kterou využíváme. Střela beka od modré čáry si našla své místo v síti soupeře a my srovnáváme na 1:1. Ve 25 minutě jsme vyloučeni my. Oslabení sehráváme dobře a výsledek 1:1 se nemění. Ve 30 minutě, v polovině zápasu se ujímá momentální pozice vítěze Gottwaldov. Opět prohráváme 1:2. Navíc jsme ve 32 minutě vyloučeni za sekání. Dáváme soupeři šanci odskočit nám ve skóre. To se mu však nedaří a po uplynutí 2 minut trestu je to stále 1:2 v náš neprospěch. Ve 36 minutě se vylučuje na obou stranách. Zlínský hráč se dopouští faulu držením a náš hráč mu to oplácí hrubostí. Ani v této nestandartní hokejové situaci se skóre nemění. Oba vyloučení hráči už jsou na ledě. Probíhá 38 minuta. Naše barvy srovnávají na 2:2. Tímto stavem i končí druhá třetina. Poměr střel 8:13. 

Stále jsme ve hře a začíná třetí třetina. Na ledě se přiostřuje a hra začíná mít spád. Ve 42 minutě je vyloučený hráč soupeře na 10 minut za nesportovní chování. Nevím, o co v tomto případě šlo. Je to ale celkem jedno, protože se jedná o individuální trest a síly na ledě jsou vyrovnány. Hraje se 5 na 5 hráčů v poli. Ve 45 minutě jsme vyloučení my. Dáváme soupeři možnost dát nám ránu z milosti. Jenže Gottwaldov svou výhodu nevyužívá a skóre se v čase 46:14 nemění. V tomto okamžiku jsme totiž kompletní na ledě. Stále se hraje zajímavý hokej. V 54 minutě dochází k vyloučení na obou stranách. My jsme potrestání za hákování a soupeř za hrubost. Bude se hrát 4 na 4 hráče na ledě. Tato herní situace evidentně vyhovuje více nám. Dotíráme na soupeře. Do návratu potrestaných hráčů zbývá 7 vteřin a my se v čase 55:24 ujímáme vedení v zápase. Vedeme 3:2. Čeká nás dlouhých necelých 5 minut hry o udržení výsledku. Zlín se snaží srovnat zápas za každou cenu. V čase 59:39 se pokouší hrou bez brankáře alespoň vyrovnat. Veškerá jeho snaha je ale marná. Vyhráváme doma 3:2 a srovnáváme sérii 1:1 na zápasy. Poměr střel 8:18.

 

Klobouk dolů!

Takže je neděle 22.3.2015 a my jsme ve Zlíně. Abych pravdu řekl, kdyby mi někdo řekl, ať před sezonou nebo během ní, že budeme hrát třetí rozhodující zápas o postup na Mistrovství republiky mladšího dorostu se Zlínem, tak si budu myslet, že utekl z ordinace doktora Chocholouška. Takže tento zápas byl osobně pro mne, takové malé finále. Naše taktika je zcela stejná tak jako v předchozích zápasech. Takže pojďme rychle do utkání.

První třetina a světe div se jsme herně lepší než Zlín. Utkání začíná úplně jinak než předchozí duely. My tlačíme a Gottwaldov se brání. V čase 03:04 se ujímáme vedení v zápase 0:1. Tak to vidím poprvé. Sebevědomý Zlín se strachuje o výsledek. Vůbec nepolevujeme v naší hře. Další gól je na spadnutí. V 10 minutě se vylučuje poprvé a odnáší to naše barvy. Dopouštíme se útočného, zcela zbytečného faulu podražením. Dle mého názoru byla tato skutečnost rozhodující pro celý další průběh tohoto zápasu. Oslabení jsme sice zvládli, ale Zlín se dostal, sice svou nevyužitou přesilovkou, do sedla. Hra na ledě se vyrovnala. Stále jsme ale vedli 0:1. Soupeř začal používat taktiku, kterou odkoukal od svých starších kolegů a začal nám ukazovat, proč se Zlínu říká Létající ševci. Ono to není proto, že by byli nějak rychlí. Je to proto, že jejich hlavní herní poloha je horizontální. Létající švec jede, a pokud se ho dotkne soupeř, tak okamžitě naskakuje do horizontální polohy a letí s tím, že byl na něj proveden neskutečný faul. Omotat hráče Zlína mokrou hadrou, tak rolba na konci třetiny nemá žádnou práci a může jít klidně do šrotu. Ledová plocha by byla od hráčů Zlína vyleštěná jako nábytek před vánočními svátky. To filmování faulů už bylo opravdu do oči bijící. Divím se rozhodčímu, že tomu neudělal rázný konec, například vyloučením za nafilmovaný pád. Na druhou stranu rozhodčí, domoci se domácích odpískaní faulu nefér způsobem, přehlížel. Zbývalo pár minut do konce první třetiny a my jsme, podotýkám, ve Zlíně vedli 0:1. V 17 minutě bylo srovnáno. Gottwaldov vyrovnal na 1:1. Škoda byli jsme 17 minut na finálovém turnaji. Poměr střel 13:7

Od druhé třetiny jsme už hráli na tři lajny. Tuto třetinu jsme začali hodně špatně a v podstatě hned z buly v čase 20:20 jsme obdrželi gól. Prohráváme 2:1. Zlínu se vrací sebevědomí. Ve 23 minutě jsme vyloučeni my. Je nám písknuto podražení. Zlín svou přesilovou hru využívá a dostává se do vedení 3:1. Finálový turnaj se nám vzdaluje, přesto neházíme flintu do žita. Bojujeme dále. Ve 25 minutě se vylučuje znova. Začínám mít pocit, že rozhodčí svou nestrannou úlohu přestává zvládat. Tentokrát vylučuje na obou stranách. Nás za hákování a Zlín za filmování. Toto je pouze ukázka alibistické zaprděnosti Česko-moravské kotliny. Buď je to hákování anebo nafilmováný pád. Z logiky věci to nikdy nemůže být posuzováno společně jako jeden trest. Tyto tresty bych vždy, posuzoval odděleně. Pokud rozhodčí nabyl dojmu, že hákování to bylo a postižený situaci zveličil. Tak měl vyloučit hráče na 2 minuty za hákování a herce na 10 minut za nesportovní chování. To by mělo aspoň trochu logiku a možná i preventivní účinek. U Zlína by byl ovšem problém, protože by museli rozšířit trestné lavice pro létající herce, pardon ševce. Dále se hrálo 4 na 4. Hra se začala drobit. Ve 27 minutě jsou týmy kompletní. Ve 28 minutě jsme vyloučeni opět. Přesilovka Zlína netrvá dlouho, protože i jejich hráč se dopustil faulu držením. Ve 31 minutě jsou opět oba týmy v plném počtu. Ve 33 minutě budeme hrát první přesilovou hru v zápase. Jak to? Ptáte se. Když už je to třetí vyloučený hráč soupeře. Je to celkem jednoduché. Vyloučení bylo vždy jako souběžný trest s naším trestem anebo byl vyloučený hráč tak, že naše přesilovka trvala velice krátkou dobu. Tentokrát naše přesilovka trvala dlouho. Trvala 1 minutu a 52 vteřin, protože jsme 8 vteřin před jejím koncem snížili na 3:2. Odehrávala se 55 minuta. Gól nás evidentně nakopl. Jenže ve 36 minutě jsme vyloučeni opět. Byl to faul vysokou holí, původně odpískaný nebyl, ale po urgenci soupeře, rozhodčí své stanovisko změnil. Za sebe musím říct, že to faul vysokou holí, bohužel byl. Oslabení jsme zvládli, ale sfouklo nám to nastartované motory. Náš hráč se vrátil do hry a odbíjela 38 minuta. Už se nic nestalo. Stav utkání je 3:2. Poměr střel 9:9.

Do třetí třetiny jsme nastupovali s výsledkem, který byl v každém případě hratelný. Vůbec nic jsme nevzdávali a šli jsme do zápasu trpělivě naplno. Zdálo se mi, že jsme minimálně vyrovnaným soupeřem Zlína. Ve 42 minutě jsme hráli podruhé přesilovou hru. Ta se nám ovšem nedařila. Stále byl výsledek 3:2. Pak přišla 46 minuta a Zlín zvýšil na 4:2. Byl to opět gól z buly. Soupeřův hráč buly vyhrál, objel našeho centra a zvedl vítězné akcie svého týmu. Prostě jsme nedodrželi klasickou hokejovou poučku. Když nevyhraji vhazování, tak soupeř na buly nesmí hrát. Zbytek zápasu jsme se stále snažili s výsledkem něco udělat, ale Zlín se vrhl na bránění své výhry a to se mu povedlo. Od 58 minuty jsme hráli power-play, ale bylo to marné. Navíc se v 60 minutě začalo vylučovat. Bylo to většinou za hrubost. Zlín dostal celkem 4 minuty za hrubost. My jsme vyfasovali 6 minut za hrubost a sekání. V 60 minutě zazvonil zvonec a snu o finálovém turnaji byl konec. Konečný výsledek 4:2. Poměr střel 8:10.

Vím, jaká panovala atmosféra po zápase na ledě, ale vaši fanoušci vám dali jasně najevo, co si o vašem výkonu myslí. Se závěrečným pokřikem : „Hoši děkujem!“ se plně ztotožňuji.

To byl ale dlouhý článek. Viď Alberte! Obdivuji všechny, co to dočetli až tady J.