Odplata byla sladká

HC Vítkovice Steel  -  HC Nový Jičín         5 : 2  (1 : 0) (3 : 2) (1 : 0)

Zcela jiný hokej, než v předchozích zápasech, jsme mohli sledovat v sobotu v Ostravě-Vítkovicích.

Světla na našem stadiónu svítila naplno, a taky tak hrály oba týmy. Nikdo nechtěl dát, nikomu nic zadarmo. Snad i proto jsme vsítili naši první branku až v 9 minutě. Vedení našich barev 1:0, ale pro jičínské kluky nic neznamenalo, pořád se hrál nervy drásající hokej. Malič byl vždy na svém místě a bylo vidět, že je v pohodě a chytá ve velké fazóně. Ani drobný před zápasový incident ho nerozhodil, ale spíše katapultoval k super výkonu. Teď cítím, jak se čtenář ptá : „Co se vlastně stalo ?“ Dobře, uděláme malou vsuvku. Předpokládám, že se Roman doma svěřil a nebudu za žalovníčka. Byla to taková srandovní a milá situace. Při před zápasovým rozborem s panem trenérem, byl Roman vykázán ven s šatny, protože si pobrukoval nějaký svůj oblíbený hit. Stál na chodbě, ale bylo vidět, že jedno ucho má v šatně mezi kluky a všechno ho to strašně mrzí. Ale sami jste mohli vidět, že na ledě podal parádní výkon. No prostě, Romane, zpívat (pobrukovat) se může jen v Zemi krále Miroslava. Konec vsuvky.

Druhá třetina 28-má minuta dostáváme srovnávací gól. Nepokrytí jičínského centra mění stav zápasu na 1:1. Bohužel za další tři minuty prohráváme 1:2. Ale jak jsem již říkal, hraje se hokej ve kterém není nikdo, nikomu nic dlužen. Za necelou minutu srovnáváme na 2:2.. Pak přichází, dle mého názoru, zlomová 36-tá minuta zápasu a my dáváme 2 branky a obracíme skóre na 4:2. Do konce druhé třetiny, ale bitva pokračuje dále. Jičín se stále snaží korigovat, pro ně, nepříznivé skóre. Druhá třetina, ale skončila stavem 4:2.

Třetí třetina, bitva pokračuje. Šance střídá šanci. Šťastnější tým jsme ale my, a v 50 minutě pojišťujeme vítězství na 5:2.