Poslední přípravný zápas

HC Oceláři Třinec   -   HC Vítkovice Steel       2 : 4  (1 : 1) (0 : 2) (1 : 1)

Tak jsme jeli do Třince, na poslední přípravný zápas. Původně jsme ještě měli hrát s Havířovem. Ale Havířov začíná extraligu už v neděli, tak zápas zrušil.

Před zápasem jsem měl možnost si vyslechnout vzájemnou rozpravu trenéra Třince a Vítkovic. Nebylo to nic tajného, tak se s tím snad můžu s vámi podělit. Ať taky trochu nahlédnete pod před zápasovou pokličku. V podstatě si řekli, že je to poslední přípravný zápas před sezónou a nebylo by dobré, aby se někdo zranil. Zavzpomínali na náš minulý vzájemný zápas v Ostravě, kdy zraněných hráčů bylo poměrně hodně a byl to takový ostrý duel. Popovídali si o dalších soupeřích v extralize mladšího dorostu a o výběru kraje ročníku 2000. No to bylo asi vše.

Nevím co trenér řekl hráčům v kabině, ale rozbruslení vypadalo jako nějaké abiturientské setkání po mnoha letech. Na ledě se vytvořily barevné skupinky hráčů a ty horlivě diskutovaly. Předpokládám, že o novém školním roce. Konečně někdo donesl puky a začalo rozbruslení. To ale bylo rozbruslení. Připadalo mi to tak, jak když si jdeme večer se starými chlapy zahrát hokej. Hokej ne pro vítězství, ale pro to, jak my říkáme, abychom si udělali žízeň. Marně jsem bouchal do dvířek mantinelu, ať trochu přidáme v tom rozbruslení „šturmu“.  Bouchání nebylo vyslyšeno. Tak jak vypadalo rozbruslení, tak i vypadal hokej. Byla to prostě plácaná. Je pravda, že jsme si více přihrávali, než na proběhlém turnaji, ale tempo vůbec neodpovídalo tomu, že proti sobě hrají dva ocelářské týmy Moravy. Hned ve 2 minutě jsme byli vyloučeni. Oslabení jsme zvládli. V 6 minutě jsme měli možnost se radovat. Otevřeli jsme utkání gólem a vedli jsme 0:1. Naše radost trvala pouhých 27 vteřin, protože Třinec srovnával na 1:1. Pak se hra přelívala ze strany na stranu, ale moc střel na branky jsme neviděli. V 18 minutě jsme byli vyloučeni, hru v oslabení jsme opět zvládli. První třetina skončila plichtou 1:1. Poměr střel 9:6.

O přestávce jsem do šatny nešel, ale rozhovor trenéra k hráčům, jsem docela kvalitně slyšel i přes zavřené dveře na chodbu. Slyšel jsem hlavně tu „forte“ část, kdy trenér povídal hráčům, kdo je trenér a co má v týmu za úkol a kdo je hráč a co má v týmu za úkol.

Začala druhá třetina a obraz hry se příliš nelišil od třetiny první. Jelikož Třinec přišel k zápasu později, než říkají pravidla, tak celkem oprávněně vyfasoval trest za hráčskou lavici. Od úvodního hvizdu jsme tedy hráli přesilovou hru, ale přetažení výhry na naši stranu se nekonalo. Ve 26 minutě jsme byli potrestáni my. Dvě trestné minuty jsme zvládli a stav utkání byl stále 1:1. Ve 29 minutě jsme byli opět vyloučeni. Skóre se naštěstí neměnilo. Ve 35 minutě byl vyloučen hráč Třince a skóre se naštěstí změnilo. Stačilo nám 6 vteřin přesilové hry a ujali jsme se vedení v zápase 1:2. Dostali jsme nový impuls do žil. Za necelou minutu přidáváme další branku a vedeme 1:3. Začínáme mít více ze hry a dotíráme na branku soupeře. Skóre se už však nemění a zůstává 1:3 v náš prospěch. Poměr střel 8:15.

Třetí třetina se hraje poměrně vyrovnaně. Sílící tlak Třince je eliminován vyloučením jejího hráče ve 47 minutě. Oslabení zvládáme.  Ve 49 minutě si dáváme v podstatě vlastní gól. Střelu, která míří mimo naši branku si gólman, nešťastně sráží za svá záda. Stav je 2:3. Tentokrát je na koni Třinec. Třinec je na koni, ale na naši straně je štěstí. Kluci z Třince nejsou schopni trefit ani prázdnou branku a zahazují kolem 51 minuty několik tutovek. Navíc hrajeme v oslabení. Uff !! Štěstí na naši střídačce má tentokrát opravdovou „šichtu“. V 58 minutě je sečteno a podtrženo, dáváme další branku, vyhráváme 2:4. Velká škoda, že už se nedělí extraligové body. Šest bodů od Třince, tak to by byl super „kauf“. Nejsem zvyklý od žákovských dob vidět prohrávat Třinec. Kdyby mi někdo řekl, že je v přípravě dvakrát porazíme, tak si myslím, že se právě vrátil od doktora Chocholouška.

Na začátku chodby k šatnám, v útrobách třineckého stadionu, jsem zaslechl po zápasové „forte“ povídání, třineckého trenéra ke svým svěřencům. Nemám ve zvyku poslouchat cizí rozhovory, proto jsem si radši zašel na párek. „Bo, hlad je sviňa“.

Na zpáteční cestě do Ostravy, jsme jeli kolem nové třinecké haly. Je opravdu krásná. Více takových hal ! Už se nemůžeme dočkat, až si v ní budeme moci zahrát. Aspoň nám bylo řečeno, že utkání mladšího dorostu se bude odehrávat tam. No, a když si odtud odvezeme tři body, tak se vůbec nebudeme zlobit. :)