Přípravák s Olomoucí

HC Vítkovice Steel   -   HC Olomouc     8 : 2  (1 : 1) (2 : 0) (5 : 1)

Tento zápas mi hodně připomínal náš boj s Bratislavou ve Vsetíně. Tentokrát jsme byli na závěr, ale šťastnější my.

V úvodní páté minutě jsme sice dostali gól, ale nijak moc nás to nezlomilo a pořád se bojovalo. Hokej byl o poznání pomalejší než na turnaji ve Vsetíně, proto kluci nemuseli hrát zbytečně zbrkle. Když svoji hrou donutili Olomouc taky trochu poklimbávat, zaútočili a Zelíčkem srovnali stav na 1:1. To právě probíhala 11 minuta. V zápětí nám byla poskytnuta početní výhoda za hru loktem, ale využit jsme ji nedokázali, proto první třetina skončila plichtou 1:1.

Druhá třetina začala a ve dvacáté páté minutě se dopustil faulu Olík, no prostě hákoval. Toto oslabení netrvalo moc dlouho, protože stejného prohřešku se dopustil i soupeřův hráč. Takže se hrálo 4 na 4. Výhodu méně hráčů na ledě jsme dokonale využili a střelili jsme Olomouci dvě branky a odskočili na stav 3:1. Byly to sice takové ušmudlané branky se štěstím, ale v každém případě dost otupily olomoucké ostří. Pak se už většinou hrálo spíše ve středním pásmu. A do závěrečné části jsme nastoupili jako vedoucí tým.

Čtyři minuty po nakrojení třetí třetiny byl vyloučený Mrkva za podražení, ale nic dramatického se nestalo a v pohodě jsme oslabení ubránili. Ve čtyřicáté šesté a padesáté třetí minutě Frigo zvýšil naše akcie na 5 bodů a stav byl 5:1. Pak sice Olomouc snížila stav na 5:2, ale kluky to nijak nerozhodilo. Jsem jim na střídačce říkal, že zatím dávali takové šmudly góly, že by to chtělo nějaký gól co se líbí divákům a který ocení i soupeřovi fanoušci. Takový gól přišel v padesáté šesté minutě. Klasická vítkovická trojkombinace. Frigo zleva hází puk na střed Zelíčkovi a ten hned dává volnému Čapkovi napravo, brankář nestačí dojet k volné tyči a Čapka dává do prázdné branky na 6:2 . Na závěr jsme ještě vsítili dvě branky a vystavili Olomouci konečný účet 8:2.