Snaha nestačí
HC Vítkovice Steel - HC Oceláři Třinec 3 : 8 (2 : 4) (1 : 3) (0 : 1)
Do naší sestavy se vrátili marodi a mohli jsme konečně v ligových bojích porazit Třinec. Na turnaji v Olomouci se nám to podařilo po mnoha letech a teď byla šance „udělat“ vítězné body i v lize.
Začalo se hrát. Byl to poměrně hodně rychlý a opravdu zajímavý, otevřený hokej. Navíc jsme v 5 minutě vedli 1:0. Na lepší úvod zápasu si ani moc nevzpomínám. Dali jsme gól po pěkné kombinační akci. Škoda, že jsme se hned v zápětí dopustili chyby a byli jsme vyloučeni. V našem oslabení Třinec v 6 minutě vyrovnal na 1:1. Hra se přelévala od jedné brány ke druhé a náš gólman měl plné nohy a ruce práce. My jsme také stříleli na soupeřovou branku, ale naše střely byly hodně nepřesné, jalové. V 11 minutě Třinec zvedl skóre na 1:2. V 16 minutě je to už 1:3. Oba dva góly byly zcela zbytečné a hlavně, jak říkají v tenise, z nevynucených chyb, to znamená byly to pouze hrubé, individuální chyby hráčů, kteří nebyli pod nějakým silným tlakem soupeře, ale přesto chybovali a Třinec trestal. V 18 minutě jsme snížili na 2:3. To byl takový dotlačený gól před brankou. Žádná paráda. Už jsem si myslel, že tímto výsledkem skončí první třetina, ale my jsme opět dostali takovou šmudlu, asi aby se nám lépe šlo do šatny a měli jsme nad čím přemýšlet. Prohráváme 2:4. Náš poměr střel byl zarážející, 6:19 !!!
Druhá třetina a naše sestava doznala změn. Původně jsme zápas rozehráli na tři pětky, ale teď to bylo postavené na třech útocích a dvou obranách. Ve 22 minutě dostáváme gól opět zcela zbytečný, doufám, že jsme si takové góly vybrali teď i pro zbytek celé sezony. Po této brance jsme obměnili i post brankáře. Stav je 2:5. Změnou v sestavě jsme začali být lepší, psychika zafungovala, a v tomto momentě jsme Třinec jemně přehrávali. Ve 25 minutě snižujeme na 3:5. Navíc nám byla poskytnuta výhoda o dva hráče v poli více. Takže hrajeme 5 na 3 a já jsem jen čekal, kdy dáme kontaktní gól. Za celou přesilovku 5 na 3, jsme na branku soupeře vystřelili pouze jednou, jedinkrát !!! Jinak jsme furt šudlili puk kolem mantinelu, hrůza třepala kurníkem. Nějak jsem si začal uvědomovat, že tento zápas nemůžeme vyhrát. Kdo nedá gól v oslabení 5 na 3, tak si vlastně ani výhru nezaslouží. Ve 37 minutě Třinec zvyšuje na 3:6. V 39 minutě dostáváme v našem oslabení gól na 3:7. Gól do šatny, ať je o čem přemýšlet. Poměr střel 7:12 !!!
Ve třetí třetině hrajeme už jen na dvě lajny. Hra se srovnala. Ale bylo vidět, že Třinec hraje poměrně lehčeji. Snaha s výsledkem něco udělat, se nám sice nedala upřít, ale začali jsme hrát sólo hokej a to byla pouze tečka za nevydařeným zápasem. Navíc jsme začali zcela zbytečně faulovat a jen v poslední třetině jsme byli třikrát, oprávněně vyloučeni. V jeden moment zápasu, jsme měli více vyloučených než střel na branku soupeře. Ve 48 minutě jsme v našem oslabení opět kapitulovali a prohrávali 3:8. Byl to i konečný výsledek zápasu. Poměr střel 6:14 !!!
Po zápase mi trenér říká : „ To byly zase nervy, co ?“ Tak jsem mu odpověděl : „ Nervy ? Ty byly v Havířově, tady to bylo od půlky zápasu jasné, že nevyhrajeme. Přikývl.