Upocené vítězství
HC Vítkovice Steel - HC Warrior Brno 5 : 2 (1 : 1) (1 : 1) (3 : 0)
Bylo to domácí utkání s momentálně předposledním týmem ligové tabulky. V Brně jsme dnešního soupeře porazili velice těsně 2:3 a nebyla to žádná procházka růžovým sadem. Stejně vyrovnaný hokej jsem předpokládal i tentokrát. Musím říct, že jsem se nemýlil. Hrál se naprosto vyrovnaný hokej. Určitě jsme produkovali lepší hru, než v předchozím zápase s Olomoucí, ale tady musím říct, ke vší úctě k Warrioru, že Olomouc byla těžším soupeřem pro naše barvy. Takže s Brnem jsme si mohli například dovolit lepší kombinace, celá naše hra působila pěkným, hokejovým dojmem. V 7 minutě jsme se ujali vedení v zápase 1:0. Jenže v 9 minutě bylo srovnáno na 1:1. Hned v 10 minutě jsme mohli soupeři odskočit ve skóre, protože jsme hráli přesilovou hru. Tu jsme ale zcela „prošantročili“. Snažili jsme se, seč jsme mohli, ale překonat obranou linii Brna se moc nedařilo. Tak jsme se sirénou ve dvacáté minutě dozvěděli, že stav utkání je 1:1. Poměr střel 14:4.
Byl to naprosto otevřený duel. Druhá třetina byla hodně podobná té první. Ve 24 minutě vedeme 2:1. Jenže ve 27 minutě je srovnáno na 2:2. Opět tak jako v první třetině jsme se mohli radovat z našeho dílčího vítězství jen pár minut. Hned ve 29 minutě jsme hráli opět přesilovou hru, tentokrát dokonce 5 minut dlouhou. Hráč Warrioru se dopustil dost tvrdým zákrokem faulu kolenem, takže celkem oprávněně vyfasoval 5 minut trestu a jako bonus obdržel trest do konce utkání. Přesilovku jsme hráli dost úděsně a po jejím skončení, byl stav zápasu stále 2:2. Hlavou mi proběhlo staré pořekadlo „Nedáš-dostaneš“. Ve 40 minutě jsme hráli opět přesilovou hru, ale tu rozdělil konec druhé třetiny. Takže po odehraných 40 minutách jsme byli svědky plichty 2:2. Poměr střel 18:9.
Třetí třetinu jsme začali hrát v naší početní výhodě. Žádná změna ve skóre se ale nekonala. Měl jsem pocit, že nám docházejí psychické síly. A Brno začalo být na koni. Navíc ve 49 minutě jsme poprvé v zápase byli vyloučeni i my. No tak to přišlo opravdu ve „vhodnou“ dobu. Byli jsme celkem na dně a ještě se budeme bránit. Tak to budou zlomové vteřiny celého zápasu. Bylo vidět, že i mančaft Warrioru uvažuje stejně. Nezačali jsme bránit naší herní nevýhodu špatně, tak jsem vykřikl na střídačce : Pojďme dát góla ve „čtyřech“! Sotva jsem to dořekl, tak jsme ho opravdu dali. Vedeme gólem v našem oslabení 3:2. Veškerá tíha, poměrně vyrovnaného zápasu, dolehla na brněnskou střídačku. To jsme potřebovali. Gólový dopink do naší krve. V 52 minutě zvyšujeme na 4:2. Otěže zápasu, jsou zcela v našich rukou. V 55 minutě vyhráváme 5:2. Mám pocit, že tento výsledek se už Brnu nepodaří obrátit. Nemýlím se. Utkání končí naší výhrou 5:2. Upocené vítězství. Poměr střel 11:11.