Ústup z kolektivní hry ?
HC Vítkovice Steel - SKLH Žďár nad Sázavou 2 : 3 po SN (0 : 0) (1 : 1) (1 : 1) (0 : 0) (1 : 2)
Tento zápas mi rozum trochu nepobral. Náš soupeř k nám přijel v sestavě, proti které jsme hráli ve Žďáru. Tedy alespoň dle oficiální soupisky. Chyběli pouze dva hráči reprezentace, dalo by se říct „lídři“ jejich týmu, kteří již hrají v jiných klubech. Ve Žďáru byli kompletní a měl jsem pocit, že jsme byli o kousek lepším týmem. Nebýt tenkrát sporného rozhodnutí hlavního šibala Homoly, tak jsme si mohli domů přivézt tři body.
Tentokrát se mi zdáli „žďářští boys“ lepší než doma a to bez „leaderů“. Možná jsme, ale jenom my produkovali horší hokej než tenkrát ve Žďáru. Opravdu jsem měl pocit, že ustupujeme z kolektivního pojetí hry. Z kolektivní hry, která je základem hokeje a i jiných týmových sportů. Individuální styl nemá v hokeji místo a jen těžko se v takovém duchu dají utkání vyhrávat. Pokud je soupeř zhruba na stejné úrovni jako my, tak se šance blíží k bodu nula.
Od první třetiny se hrál hokej, který nenudil. Střel na oba brankáře moc nebylo. Vše se odehrávalo spíše ve střední části hřiště, mezi obranými a útočnými kruhy na vhazování obou mužstev. Byl to takový hokej nahoru a dolů. V samém závěru první třetiny, jsme měli vyloučeného hráče za sekání. Faul to byl, ale mělo se vylučovat na obou stranách, protože seknutí bylo reakcí na jednoznačné držení hole soupeřem. Zápas pískal nám už dobře známý Šeděnka (viz.článek Když rozhodčí posere zápas), takže se vlastně nebylo čemu divit. První třetina skončila 0:0, poměr střel 12:10.
Druhou třetinu jsme zahájili naší hrou v oslabení. Soupeři stačilo pouhých 39 vteřin od úvodního hvizdu k tomu, aby svou přesilovou hru využil. Prohráváme 0:1. V ten moment ve mně bouchly saze a rozhodčímu jsem poděkoval za férově odpískaný faul z první třetiny a připomněl jsem mu stejně kvalitně vedený zápas s Třincem. Taky musím říct, že od tohoto momentu jsem k dalším výrokům Šeděnky směrem k nám, neměl žádných připomínek. Jako kdyby má milá slova padly na úrodnou půdu. Ve 31 minutě jsme hráli přesilovou hru my. Navíc necelou minutu před ukončením této přesilové hry, byl Žďár vyloučen znovu a nám byla nabídnuta přesilová hra 5 na 3 hráče v poli. Abych byl upřímný, druhý faul hostů byl hodně přísně posouzen a za takový zákrok poslat hráče „do třech“ se mi nejevilo příliš citlivé rozhodnutí. Jenže tentokrát voda kapala na náš mlýn. Přesilovou hru jsme nevyužili. Stav utkání byl stále 0:1. Ve 38 minutě srovnáváme na 1:1. Tento výsledek se nemění ani po skončení 40 minuty. Poměr střel 11:9.
Třetí třetina byla naprosto otevřená, o vítězi stále nebylo jasno. Měl jsem pocit, že máme trochu herně na vrch, ale díky individuálnímu přístupu našich hráčů se skóre neměnilo. Stále jsme se pokoušeli jako jednotlivci projíždět přes modrou čáru soupeře, ale taky tam, většinou naše snaha i končila. V týmu Plamenů byly v defenzívě hodně vysocí hráči, kteří hravě naše průniky zastavovali. V 51 minutě jsme zahráli po dlouhé době pěknou kombinační akci a ujali jsme se vedení v zápase 2:1. Myslel jsem si, že nás gól nakopne do ještě větší ofenzívy, ale nás spíše hodil do takové polo-defenzívy. V 55 minutě Plameny srovnaly na 2:2. Bylo to zcela jasné nedorozumění mezi našim bekem a brankářem, které soupeř dokázal potrestat. V 57 minutě jsme hráli přesilovou hru za faul kolenem. Nedokázali jsme ji využít, takže utkání skončilo v normální hrací době remízou 2:2. Poměr střel 11:7.
Ani prodloužení vítěze neurčilo. Poměr střel byl 3:2.
Následovaly samostatné nájezdy. První nájezd jel hráč Žďáru a svoji šanci nevyužil. Náš hráč byl na tom stejně. Druhý pokus Žďáru byl také neúspěšný. Náš stejně tak. Třetí kolo nájezdů a hráč Plamenů proměňuje svou šanci. K exekuci se chystají naše barvy. Musíme dát gól, aby střelecká soutěž mohla pokračovat. Proměňujeme. Už se bude jezdit jen po jednom nájezdu, až do definitivního rozhodnutí. Čtvrtou sérii začínáme my, ale branka nepadá. Žďár svou čtvrtou šanci využívá a vyhrává na samostatné nájezdy 2:3.