Ve vleku zápasů minulých
HC Černí Vlci - HC Vítkovice Steel 1 : 2 (1 : 1) (0 : 1) (0 : 0)
Opravdu si myslím, že jsme ještě neměli v tomto zápase pořádně „vyresetovanou“ paměť z předchozích zápasů s Jičínem a Frýdkem. Náš hard-disk pouze zaznamenal, že hrajeme s momentálně předposledním týmem tabulky. Tak kdopak by se vlka bál. Tento hodně škodlivý a nebezpečný vir, ve vašem mozkovém centru málem způsobil, že jsme jeli domů bez bodů. Opět všechno „Štěstí“ z celého světa přiletělo do Rožnova na zimní stadión a náš tým, si vybralo jako své „dítě Štěstěny“. Jinak si naši výhru nedovedu nijak rozumně vysvětlit.
Jako již tradičně jsme hráli na tři útoky a dvě obrany. Vlci hráli na dvě lajny. V jejich řadách byli čtyři hráči z reprezentačního výběru MSK ročník 2000. No prostě super tým.
Místa na sezení „rožnovské arény“ byly vyprodány. Je jich asi celkem pět. Utkání sledovalo 25 diváků. Tito diváci měli možnost vidět celkem 74 střel na oba brankáře. 44 střel bylo vystřeleno na naši branku a 30 střel jsme vyslali na našeho soupeře. Výkony obou brankářů, byly hodně kvalitní, a i proto byl konečný výsledek takový fotbalový, 1:2. Jelikož se naši fanoušci zápasu nezúčastnili, tak se vám ho pokusím přiblížit alespoň tímto článkem.
První třetina. Vlastně celých 60 minut se hrál takový bojovný, urputný hokej. Viděl jsem nás hrát už i v rychlejším tempu, ale určitě nemůžu říct, že tempo bylo pomalé. Na ledě jsme měli optickou převahu, ale nějak se nám ji nepodařilo využít. V 6 minutě jsme vedli 0:1. Byl to takový dotlačený gól, no prostě žádný krasavec. Dále se pokračovalo v hokeji nahoru-dolů. Ve 12 minutě Černí Vlci srovnali na 1:1. Opět takový podobný gól, jako jsme my dali v 6 minutě. V 15 minutě hraje přesilovou hru, ale po dvou minutách je skóre stále stejné 1:1. Takto i končí první třetina. Poměr střel 12:15.
Ve druhé třetině jsem měl pocit, že náš soupeř trochu přitlačil na pilu. Nevím z jakého důvodu jsme začali hrát alibistický hokej. Prostě rychle a zcela zbytečně jsme se zbavovali puku a tím jsme umožňovali soupeři dostávat se do tlaku. Ve 30 minutě, tlak Rožnova byl podpořen naším zbytečným faulem ve středním pásmu. Faul podražením byl neoddiskutovatelný. Hru v oslabení jsme zvládli, ve 32 minutě byl stav stále 1:1. Naše třetí útočná lajna, začala mít dost velké problémy ve hře. Měl jsem pocit, že soupeř je nad její síly. Rožnovští Vlci přes ní projížděli jako nůž máslem a naši zadáci, kteří byli zrovna na ledě měli plné nohy a ruce práce, aby jasnou převahu nějak korigovali. Náš brankář chytal v těchto momentech skvěle a „Štěstí“ bylo jeho silným patronem. Ve 37 minutě jsme dali branku a vedli jsme 1:2. Byl to takový, možná trochu kontroverzní gól. Kdyby se tato branka neuznala díky vysoké holi, tak bych se vůbec nedivil. Rozhodčí však byli blíže situace než já a gól uznali. Vedeme 1:2 a štěstím si mneme ruce. Do konce druhé třetiny už žádná branka nepadla. Poměr střel 15:8. Abych pravdu řekl, střel na stranu soupeře jsme měli o hodně více, ale jelikož se počítají pouze zákroky brankáře v prostoru branky, tak ten poměr byl skutečně 15:8.
Ve třetí třetině se pokračovalo na stejné vlně jako v předešlých minutách. Hra třetího útoku se moc nezlepšila, takže se už na led dostávala jen sporadicky. Náš alibistický hokej, trenér na střídačce hodně kritizoval, ale ke zlepšení hry nedocházelo. Tady už jsme měl pocit, že se hraje zápas HC Černí Vlci x HC Štěstí. Rožnov nás začal přehrávat. Minuty se vlekly a stav byl stále 1:2. V 54 minutě jsme se dopustili úplně zbytečného, útočného faulu. Tak jak trenér říkal, buďme rádi, že je to jen za dvě minuty. Oslabení jsme zvládali. A nakonec jsme ho zvládli. Stav nezměněn. 1:2 v náš prospěch. Blížil se konec zápasu, se závěrečným power-play soupeře. Tak to byl opravdu infarktový závěr zápasu. Už jsme jen bránili a lobovaný puk za záda našeho gólmana, v posledních sekundách zápasu, tak to bylo opravdu jen pro silné a otrlé nervy. Stav zápasu se již nezměnil. Vyhráli jsme 1:2. Poměr střel 17:7.