Žádná „Hitparáda“ se nekonala
HC Vítkovice Steel - HC Zubr Přerov 3 : 2 (1 : 0) (0 : 1) (2 : 1)
Přerov. To není pro naše barvy moc oblíbený tým. Asi máme v hlavách, že se jen těžko dá porážet. Minulou sezonu, se to nepovedlo snad v žádném ze společných duelů. Tuto sezonu jsme nevyhráli taky, protože jsme v Přerově prohráli na nájezdy. Osobně si myslím, že jsme měli tenkrát na výhru, ale Přerov předvedl skvělý defenzivní hokej a my jsme získali pouze jeden bod.
Teď jsme kluky z Přerova hostili na našem kluzišti. Soupeř měl poměrně dost zraněných hráčů základní sestavy a měl dokonce výjimku od Hokejového svazu, ohledně začlenění hráčů ročníku 2001 do svých řad. Jsou povoleni pouze tři, takto mladí hráči. Přerov jich má povoleno sedm. Ve skutečnosti hrálo v přerovském týmu 6 hráčů ročníku 2001, 7 hráčů ročníku 2000 a 6 hráčů ročníku 1999. Hráli jsme proti hodně mladému týmu.
Naše vítězství mělo být zcela jednoznačné a drtivé, ale nic takového se nekonalo. V podstatě jsme těžce vydřeli 3 body.
První třetina začala a už v její 3 minutě jsme hráli přesilovou hru. Přerov měl na ledě o jednoho hráče více. V 6 hráčích hráli poměrně dost dlouho, takže o přestupku se nemohla vést žádná diskuze. Nabídnutou výhodu jsme ovšem nedokázali využít. Dále se hrál takový hokej nahoru – dolů, střel na branky bylo jako šafránu. Přerov dobře bránil, naše útočné řady byly jalové, takže v polovině první třetiny, byl stav utkání stále 0:0. Ve 14 minutě se odhodlal ke spanilé jízdě jeden z našich beků. Prokličkoval celé hřiště a chladnokrevně zavěsil puk do přerovské sítě. Vedeme 1:0. Gól dal obránce a našim útočníkům spadly brady. Takový gól jsem naposledy viděl, snad když se hrávalo na šířku hřiště. Někdy v přípravce. Škoda, že nás tato hodně povedená branka nenakopla do lepších zítřků. Když siréna oznámila konec první třetiny, tak byl stav utkání, jen 1:0 pro naše barvy. Poměr střel 11:7.
Ve druhé třetině, jsme stále předváděli hokej „Marného Slávy“. Prostě jsme se trápili a Přerov hrál dobře takticky. Hrál to, na co měl. Ve 31 minutě jsme hráli přesilovou hru, z které byl „prd“. Ve 34 minutě jsme opět hráli přesilovku a byly z ní dva „prdy“. Stále jsme hráli s hubeným výsledkem 1:0. To trvalo jen do 37 minuty. Poprvé v zápase jsme byli vyloučeni i my a „přerováci“ nám ukázali, jak se hrají početní výhody. Přerovu stačilo pouhých 17 vteřin, aby srovnali utkání na 1:1. Asi opravdu s Přerovem neumíme hrát. Toto není hokej o hokeji. Toto je hokej o hlavách. Do konce druhé třetiny se už nic nezměnilo. Plichta 1:1. Poměr střel 13:8.
Začala poslední třetina a v podstatě začínal celý zápas znovu. Trochu jsme přidali do kroku, ale Přerov přidal taky. V podstatě jsem měl celý zápas pocit, že náš soupeř nedělá nic jiného, než nás pouze kopíruje. Celkem nic moc nevymýšlel, pouze bruslil s našimi hráči a nedal jim dýchat. Asi nemáme na tento způsob hry recept. Třetí třetina se přehoupla do své druhé poloviny a utkání vypadalo na dělbu bodů. Ve 49 minutě vedeme 2:1 a kámen co mi spadl ze srdce mi rozdrtil palec na noze. Uff! Bylo evidentní, že se Přerov s výsledkem zápasu nechce smířit. Tady byl, ale ovšem trochu problém. Přerov potřeboval uchopit zápas do svých rukou a začít ho dirigovat. Jenže on více než 40 minut, pouze kopíroval naši hru a nechal se zápasem vést. Tuto pro Přerov složitou úlohu, výměna vůdčí strany u kormidla, jsme pěkně využili v 58 minutě. Vedeme 3:1. Měl jsem pocit, že v posledních minutách zápasu, se Přerov vůdčí úlohy na ledě poměrně dobře zhostil. V čase 59:27 snižuje na rozdíl pouho-pouhé jedné branky. Stav je 3:2. Hraje se power-play. V závěru zápasu jsme použili naši taktiku, která byla moc pěkně napsána na „onlajnech“, jak jsme hráli v Brně. „Vítkovice se brání, tím nejlépe možným způsobem – ÚTOČÍ !!! Utkání skončilo našim hubeným výsledkem 3:2. Poměr střel 13:12. Tři body jsou super, ale hokejově jsme žádnou „Hitparádu“ nepředvedli.